Více než týden po zpěvákově smrti drží jeho fanoušci stále smutek a pietně se scházejí v Neverlandu i několika místech v Los Angeles, kde jejich hvězda prožila poslední týdny svého života. Tančí, zpívají, vzpomínají na koncerty a vystoupení, píší dlouhé osobní vzkazy, přinášejí plyšáky, balonky i zarámované plakáty a zapalují svíčky.
Ticho u domu smrti
Největší nostalgii lze cítit na adrese Carolwood Drive. Je tu klid. Policejní pásky, které dům, v němž Michaelu Jacksonovi přestalo bít srdce, na několik předešlých dní odřízly od světa, už zmizely. Jen u dveří hlídkují dva hromotluci a tváří se nekompromisně. Kolem dlouhé řady květin i vzkazů z celého světa obchází jen asi deset fanoušků. S americkou bezstarostností se spolu dávají do diskuse.
"Michael byl jedinečný, nikdo podobný nebyl, není a nebude," říká asi třicetiletý Frank a jeho dvě nové známé přitakávají: "Je to tak. Beyoncé, Justin Timberlake, všichni z něj jenom čerpají!" "Whů úúú," pokusí se Frank napodobit Jacksonův pověstný výkřik a hrábne si u toho do rozkroku. "Kéž bych to uměl jako on. Ale nejde to," povzdechne si.
Jako by si přečetl jeden z tisícovky vzkazů, které tu fanoušci z celého světa Jacksonovi zanechali. Fatalisticky hlásá: Naše životy už nebudou nikdy stejné. Kolem zatím projíždějí nadité minibusy plné turistů. Zdejší cestovní kanceláře dům smrti rychle zařadily do svých výletních programů.
V jejich rámci vás za pětasedmdesát dolarů provezou kolem vysokých zdí a bran skrývající domy slavných osobností a místa tragických hollywoodských nehod. Nikde přitom nezastaví, maximálně přibrzdí.
Limonáda s Jacksonem
Zatímco u domu, kde Michael Jackson zemřel, panuje nakažlivý klid, jinde je rušno. Od Jacksonovy hvězdy v blízkosti čínského divadla na Hollywood Boulevard nestačí najatá ochranka odhánět fanoušky s foťáky, u domu rodičů v Encinu fanoušci zpívají Jacksonovy písně a čekají, kdo slavný vyjde ven nebo vjede dovnitř.
Většina jich však teď míří do Staples Center, které se stalo hlavním vzpomínkovým místem. V domově basketbalového týmu L. A. Lakers v úterý proběhne oficiální rozloučení s Michaelem Jacksonem. Lidé se sem chodí podepsat na obří billboard se zpěvákovou podobiznou. Vine se k němu dlouhá fronta. Lidé přitom bez povšimnutí míjejí sochu basketbalového mistra z místního týmu Magika Johnsona.
Údiv vyvolávají spíš desítky příznivců japonské animace Animé převlečených za komiksové postavičky. V sousední hale totiž mají několikadenní setkání. Tyhle nindži, čarodějky, králíky, mystické bojovníky a futuristické zabijáky "nějaký" zesnulý zpěvák vůbec nezajímá.
To už se nedá říct o lidech, kteří se rozhodli na smrti Michaela Jacksona obohatit. Různá vzpomínková trička s králem se po deseti dolarech prodávají pod rukou snad na každém rohu. Někteří jsou vynalézavější.
Kolem dlouhé fronty čekajících na šanci podepsat se králi popu na obří billboard třeba obchází muž s paklíkem limonád oblepených bílým papírem. "Limonádu krále popu" prodává po pěti dolarech. Balení po šesti za dvacet. V obchodě by byla cena čtvrtinová.
S rodinou do Neverlandu
Lidi nevzdávají hold ikoně popové hudby jen v Los Angeles, ale i u jeho pohádkového ranče. Dovedou je tam horské klikaté cesty od mořského pobřeží Santa Barbary. Proudí po nich větší množství aut než obvykle, dnes má navíc řada z nich na kapotě americké národní vlaječky.
Čtvrtého července totiž slaví Den nezávislosti. Šerif číhající v zatáčce dává rodinám s dětmi, které vyjely na tenhle trochu morbidní výlet, znamení přesnější než navigace: Jste u cíle. Několik set metrů před vraty ranče se příjezdová cesta, kolem níž se jinde v klidu pasou krávy a koně, začne měnit v malý jarmark.
Hbití obchodníci tu prodávají s "neverlandskou" přirážkou nejen trička, ale i vodu a čerstvě natrhané jahody. Po zprávě, že se pietní rozloučení s Michalem Jacksonem bude konat tady, se sem začaly sjíždět televizní štáby i mraky fanoušků, kteří na místo často řídili i stovky mil. Nerozhodilo je ani to, že sem nakonec rakev s Michaelem Jacksonem nepřivezou.
"Doufáme, že dostaneme lístky," shodují se u vrat na své naději v takřka dvoumilionové loterii, kterou vyhlásili pozůstalí po zpěvákovi na místa v Staples Center, kde proběhne dnes poslední rozlučka. A shodují se, že původní nápad uspořádat ji v Neverlandu přišel zřejmě od nějakého "šílence z Marsu".
Statisíce fanoušků by se do Neverlandu nevešly
Statisíce fanoušků, kteří by o pietní akt měli podle odhadů zájem, by se na tak odlehlé a špatně přístupné místo nemohly dostat. Nehledě na to, že těch deset přistavených mobilních záchodků by jim asi nestačilo stejně jako krabice na odpadky, které dodaly úřady ze Santa Barbary.
Nerozhodí je ani to, že se nedozví, jak vlastně ten pověstmi a fámami opředený Neverland dnes ve skutečnosti vypadá. Skrz bránu upomínající na knížku o Petru Panovi, která dala ranči jméno, je totiž vidět jen příjezdová cesta a louky s vyschlou trávou. Samotný dům se zřejmě skrývá kdesi za kopci.
Jedno je jasné: už několik let po něm neběhají žirafy, tygři ani šimpanz Bubbles. Dlouho tu nebydlel ani sám Jackson, který část ranče musel kvůli dluhům odprodat. Před bránou to vypadá podobně jako na ostatních pietních místech. Nechybějí tu květiny, svíčky, plyšáci, vzkazy z různých zemí od Mexika přes Japonsko až po Polsko ani zástupy přijíždějících, kteří se chtějí vyfotit pod nápisem Neverland a dvěma americkými zástavami.
Hlídači ze své budky nedaleko dveří pouštějí nahlas hity, které nazpíval Michael Jackson. Ty však nejsou téměř slyšet přes halekání překřikujících se kšeftsmanů, kteří se přou, kdo má lepší zboží. "Speciální nabídka!" křičí jeden z nich a s naléhavou přesvědčivostí vykládá: "Jedna placka za pět dolarů, dvě za deset!"
Nad tím se zamyslí jedna plnoštíhlá mexická dívka. "Tak to si vezmu dvě," odvětí s radostí. V Los Angeles se stejné placky prodávají za dva dolary. I sem přijíždějí autobusové zájezdy, ale poprask mezi poklidně vzpomínajícími fanoušky vyvolá dlouhá černá limuzína, z níž vylézá dvojník Michaela Jacksona, který předvádí jeho taneční pohyby, a než mu dojde, že to fakt nepůjde, pokouší se i zpívat.
Falešný Jackson v akci
Po chvíli se ukáže, že nejde o žádnou spontánní akci. Falešný Jackson se totiž začne francouzsky domlouvat se členy televizního štábu na tom, kam si má stoupnout a co dělat. Proud maminek s dětmi, které se s ním chtějí vyfotit, ho nemůže zastavit.
A většina ostatních televizních štábů? Ta už se sbalila a odjela číhat na Jacksonovo tělo ke hřbitovu slavných na Forrest Lane. Nápor na Neverland přesto neustal. "Vidíte toho Majkla?" křičí radostně jeden z kupčíků. "Má moje tričko! Buďte jako Majk, kupte si ho taky," vyzývá fanoušky. A řada z nich tahá z kapsy desetidolarovky.
I tady se však hlavně vzpomíná a také pláče, i když v menší míře než na ostatních místech. "Znamenal pro mě všechno, už dřív jsem se sem jezdila dívat," říká mladá fanynka Jane. Má uplakané oči a jela sem přes půl Ameriky. Po nocích v hotelu vyráběla nápis, který zde vylepila na strom. "Navždy budeš v našich srdcích," píše se na něm.
Letenku domů má zamluvenou na neděli, protože stejně jako většina ostatních myslela, že pohřeb bude už v pátek. I ona by se však ráda stala tou šťastnou, jež se půjde s Jacksonem hromadně loučit, a proto čeká, zda vyhraje v loterii lístek do Staples Center.
"Musím stihnout obřad," strachuje se. "Problém je, že nemám zaplacené složenky. Ale to se nějak udělá," říká dívka a své uplakané oči skrývá za slunečními brýlemi. Později jako všichni ostatní nasedne do svého auta a vydá se na cestu zpátky přes přilehlé městečko Los Olivos, které dnes zažívá tak trochu jiný Den nezávislosti. Jeho ulice plné aut návštěvníků, kteří nepřijeli ochutnat z nabídky z místních vinných sklepů, o tom vědí svoje.
