„I když jsem nejdřív producentovi řekl, že to právě kvůli řidičské trémě asi vzdám, a bylo mi to strašně líto, protože tak dobrý scénář jsem ještě nečetl. A co víc, já se v něm poznal!“ říká rodák z Olomouce, nyní brněnský herec. Má za sebou nominace na divadelní cenu Radokovu i na Thálii. Jeho světem jsou hry ruských klasiků, O'Neilla či Williamse, pracuje i pro televizi, ale ve filmu dosud tak velikou roli nedostal. Výlet má premiéru v kinech 21. března 2002.
Hrajete pod vedením režisérky, nadto jediného dospělého muže, který je na cestě se svou tchyní, manželkou, švagrovou a jejich babičkou. Nebylo těch ženských na vás někdy už moc?
Bylo - občas jsem měl pocit, že stojím trochu mimo. Ony už se vesměs znaly, mají svůj slovník, své hry. Takže když se do toho pustily, trávil jsem večery raději se štábem.
Chápete Výlet jako ženský, neřkuli feministický film?
Vůbec ne. Kvůli obsazení někdo může mít nesmyslné předsudky, už jsem v divadle slyšel takové narážky. Ale ve skutečnosti to ženský film rozhodně není, reakce mého hrdiny jsou čistě mužské, ostatně sám jsem podobné věci prožil mockrát.
I mužské slzy, které vám scénář předepsal?
Myslíte soukromě? Ano. I chlapi občas pláčou. Při natáčení sice existují k vyvolání slz určité prostředky, ale snažil jsem se je nepoužívat. Ono leckdy k pláči stačí pomyslet na svůj osobní život... A holkám, jak jsem si všiml, to jde samo.
Napadlo vás, že se z vás díky Výletu může stát hvězda?
Ne, to mě tedy ani ve snu nenapadlo. Ne že bych snad vyloženě nechtěl, ale ono se stejně nic nezmění.
Proč myslíte? Vždyť hned po první projekci si přišel starší pán pro váš podpis, pak nastoupí slečny, telefony z Hollywoodu...
Působím od roku 1984 v Brně a mám pocit, že nikdo z Brna se slavným stát nemůže. Pro kariéru je důležité být v Praze, a já mám z velkých měst strach, i v Brně jsem si těžko zvykal. Produkce filmu to věděla, když to jen trochu šlo, našli mi ubytování někde na okraji města, vědí, že na Václaváku trpím. Naštěstí jsme převážně točili na cestách, a to mi vyhovuje - rád si prohlížím hradní zříceniny a dělám rozhlasový cyklus Toulky českou minulostí. Ovšem v brněnském rozhlase, byť se vysílají na stanici Praha.
Ani po divadlech moc nechodím. A když už tam zajdu, nevím pak, co říct, abych neurazil, používám ustálenou větu - Já bych to takhle neuměl. Dokonce ani do Prahy na herecký konkurs Výletu jsem nejel, byl jsem předtím asi na čtyřech, a nikdy to nevyšlo. Takže režisérka a producent přijeli za mnou. Nedávno mi taky nabízeli roli v Markétě Lazarové v pražském Národním divadle, odmítl jsem to: sice kvůli jiné práci, ale nijak zvlášť mě to nemrzí. Jak jen můžu, uteču domů, do Olomouce, jedině tam si zajdu i do kina.
Ale teď vás čeká s Výletem putování po premiérách...
No právě! Já ještě nikdy na žádné slavnostní premiéře nebyl, nemám připravené ani historky, ani proslovy.
Bývají pak besedy?
Bývají. Diváci se zpravidla ptají, jak se vám hrálo.
Co se na to říká?
Jak se vám hrálo. Jasně že jsem se bál Ivy Janžurové, než jsem poznal, že je skromná a vstřícná. Nebo představitelka babičky Naďa Kotršová, důstojná dáma, ale druhý den mi nabídla tykání. A s Jiřím Macháčkem jsme měli na Barrandově společnou šatnu, je ohromně příjemný; navíc to byl konečně taky chlap.
Říkal jste, že ani na konkurs k Výletu jste nejel. Jak jste režisérku a její lidi přesvědčil, že jste ten pravý?
Uvedl jsem se opravdu náramně. Dorazili do Brna na představení Molierova Misantropa, já hrál hlavní roli, a jak jsem v závěru při děkovačce energicky vbíhal na scénu středem, zakopl jsem, upadl a dobrých deset vteřin se válel na zemi. Kupodivu mi to vůbec nevadilo, nějak se to celé polidštilo. Poseděli jsme pak v kantýně, řekli mi, že na Výlet mají ještě tři adepty, a za týden volali, že tu roli nabízejí mně. Jenže zrovna v tu chvíli mi na okamžik vypadl signál, takže jsem křičel do telefonu: Můžete mi to zopakovat? Co že mi to nabízíte? Prostě další trapas.
A jaké máte pocity na konci téhle cesty, když jste Výlet viděl na plátně?
Měl jsem strach. Některé televizní inscenace, ve kterých jsem hrál, byly spíchnuté horkou jehlou, coby divák u obrazovky jsem je potom proplakal, styděl jsem se za intonaci, za ledacos. Ale o Výletu mohu prohlásit, že tentokrát jsem se nestyděl.
Hrajete pod vedením režisérky, nadto jediného dospělého muže, který je na cestě se svou tchyní, manželkou, švagrovou a jejich babičkou. Nebylo těch ženských na vás někdy už moc?
Bylo - občas jsem měl pocit, že stojím trochu mimo. Ony už se vesměs znaly, mají svůj slovník, své hry. Takže když se do toho pustily, trávil jsem večery raději se štábem.
Chápete Výlet jako ženský, neřkuli feministický film?
Vůbec ne. Kvůli obsazení někdo může mít nesmyslné předsudky, už jsem v divadle slyšel takové narážky. Ale ve skutečnosti to ženský film rozhodně není, reakce mého hrdiny jsou čistě mužské, ostatně sám jsem podobné věci prožil mockrát.
I mužské slzy, které vám scénář předepsal?
Myslíte soukromě? Ano. I chlapi občas pláčou. Při natáčení sice existují k vyvolání slz určité prostředky, ale snažil jsem se je nepoužívat. Ono leckdy k pláči stačí pomyslet na svůj osobní život... A holkám, jak jsem si všiml, to jde samo.
Napadlo vás, že se z vás díky Výletu může stát hvězda?
Ne, to mě tedy ani ve snu nenapadlo. Ne že bych snad vyloženě nechtěl, ale ono se stejně nic nezmění.
Proč myslíte? Vždyť hned po první projekci si přišel starší pán pro váš podpis, pak nastoupí slečny, telefony z Hollywoodu...
Působím od roku 1984 v Brně a mám pocit, že nikdo z Brna se slavným stát nemůže. Pro kariéru je důležité být v Praze, a já mám z velkých měst strach, i v Brně jsem si těžko zvykal. Produkce filmu to věděla, když to jen trochu šlo, našli mi ubytování někde na okraji města, vědí, že na Václaváku trpím. Naštěstí jsme převážně točili na cestách, a to mi vyhovuje - rád si prohlížím hradní zříceniny a dělám rozhlasový cyklus Toulky českou minulostí. Ovšem v brněnském rozhlase, byť se vysílají na stanici Praha.
Ani po divadlech moc nechodím. A když už tam zajdu, nevím pak, co říct, abych neurazil, používám ustálenou větu - Já bych to takhle neuměl. Dokonce ani do Prahy na herecký konkurs Výletu jsem nejel, byl jsem předtím asi na čtyřech, a nikdy to nevyšlo. Takže režisérka a producent přijeli za mnou. Nedávno mi taky nabízeli roli v Markétě Lazarové v pražském Národním divadle, odmítl jsem to: sice kvůli jiné práci, ale nijak zvlášť mě to nemrzí. Jak jen můžu, uteču domů, do Olomouce, jedině tam si zajdu i do kina.
Ale teď vás čeká s Výletem putování po premiérách...
No právě! Já ještě nikdy na žádné slavnostní premiéře nebyl, nemám připravené ani historky, ani proslovy.
Bývají pak besedy?
Bývají. Diváci se zpravidla ptají, jak se vám hrálo.
Co se na to říká?
Jak se vám hrálo. Jasně že jsem se bál Ivy Janžurové, než jsem poznal, že je skromná a vstřícná. Nebo představitelka babičky Naďa Kotršová, důstojná dáma, ale druhý den mi nabídla tykání. A s Jiřím Macháčkem jsme měli na Barrandově společnou šatnu, je ohromně příjemný; navíc to byl konečně taky chlap.
Říkal jste, že ani na konkurs k Výletu jste nejel. Jak jste režisérku a její lidi přesvědčil, že jste ten pravý?
Uvedl jsem se opravdu náramně. Dorazili do Brna na představení Molierova Misantropa, já hrál hlavní roli, a jak jsem v závěru při děkovačce energicky vbíhal na scénu středem, zakopl jsem, upadl a dobrých deset vteřin se válel na zemi. Kupodivu mi to vůbec nevadilo, nějak se to celé polidštilo. Poseděli jsme pak v kantýně, řekli mi, že na Výlet mají ještě tři adepty, a za týden volali, že tu roli nabízejí mně. Jenže zrovna v tu chvíli mi na okamžik vypadl signál, takže jsem křičel do telefonu: Můžete mi to zopakovat? Co že mi to nabízíte? Prostě další trapas.
A jaké máte pocity na konci téhle cesty, když jste Výlet viděl na plátně?
Měl jsem strach. Některé televizní inscenace, ve kterých jsem hrál, byly spíchnuté horkou jehlou, coby divák u obrazovky jsem je potom proplakal, styděl jsem se za intonaci, za ledacos. Ale o Výletu mohu prohlásit, že tentokrát jsem se nestyděl.
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Fotografie z filmu Výlet. |
 Igor Bareš ve filmu Výlet. |
