Hynek Martinec, He Came Here To Paint This Picture (Přišel, aby namaloval tento obraz), olej na plátně, 2015 | foto: Galerie Václava Špály

V Anglii se prosadí jeden člověk z tisíce, soudí malíř Martinec

  • 2
Český malíř Hynek Martinec (1980) posledních deset let úspěšně působí v zahraničí. Přes Paříž se dostal do Londýna, kde se prosadil především díky ceně, kterou získal v soutěži pořádané v roce 2007 londýnskou National Portrait Gallery. Nyní vystavuje v pražské Galerii Václava Špály.

Martinec tvoří fotorealistické obrazy a novou sérii jeho technicky dokonalých děl mohou zájemci vidět na výstavě Intellectual Properties, již až do 6. prosince hostí pražská Galerie Václava Špály.

Ve svém díle se snaží propojit klasická díla ze střední Evropy se současným kontextem. „Když vstoupíte do galerie, mé obrazy mohou působit jako retro. Ale při bližším zkoumání v nich objevíte prvky dnešní doby,“ říká Martinec. „Což se ve výsledku dotýká i křesťanství, které je tu neustále přítomné, ačkoliv si třeba říkáme, že není. Ale že v nějakém kostele najdeme takové obrazy a jiné ne, to vnímáme odmalička.“

Obraz je víc než fotka

Škatulku fotorealistické malby nemá Hynek Martinec moc rád. A na námitku, v čem jsou takové obrazy jiné než fotografie, odpovídá lakonicky – přijďte se podívat na výstavu. „Zásadní rozdíl vidím v tom, že fotografie nemají auru, dávají nám pouze informaci – jak vypadáte, co máte na sobě, jestli za vámi prší, nebo ne. Jde o technický obraz a věc, které automaticky věříme. Když vám ukážu fotografii z války, představíte si, že se to stalo. Zatímco když tu scénu maluji, příběh se najednou rozleje ven a dá se nad ním víc přemýšlet. Už to není pouhá realita,“ vysvětluje.

Martinec se natrvalo usadil ve Velké Británii a právě úspěch ve zmíněné soutěži portrétů mu asi hodně pomohl. „Do zahraničí jsem odešel hned po škole. Dva roky jsem měl ateliér v Paříži, ale vždycky mě lákal Londýn. Prosadit se tam je samozřejmě náročnější než u nás. Denně přijede někdo, kdo chce uspět. Nakonec si všimnou jednoho z tisíce,“ tvrdí.

V Londýně nějakou dobu trvá, než se člověk rozkouká a naučí se, kde vystavovat, aby se dostal k tomu správnému publiku. Čili, není problém zahrát si někde na kytaru nebo mít výstavu, ale prostě ne vždycky to vede k úspěchu. „Měl jsem štěstí, že díky úspěchu v portrétní soutěži kolem mě byl takový ohňostroj, a to hned od začátku, objevil jsem se i v médiích. V Anglii mají tvůrci obrovskou výhodu v tom, že zhruba osmdesát procent výstav je zdarma. A velké galerie dovedou peníze místo vstupného získat jiným způsobem,“ říká Martinec.