Afrika je z nich nadšená, ve Francii obdrželi za poslední album Victorii, nejvyšší francouzskou hudební cenu, v Británii letos dostali dvě hudební ceny BBC, Amerika jim přisoudila nominace na Grammy.
Takový je rychlý výčet úspěchů, které v poslední době dvojici Amadou Bagayoko a Mariam Doumbia provázejí. Ostatně nadšení z nich byli i domácí hudební fanoušci, když loni vystupovali na Respect ethnic & world music festivalu na pražské Štvanici.
Teď společně s nejúspěšnějším německým rockovým hudebníkem Herbertem Grönemeyerem nahráli oficiální hymnu blížícího se mistrovství světa ve fotbale nazvanou Celebrate The Day (Oslavuj ten den). Během slavnostního zahájení šampionátu v Mnichově 9. června ji představí i naživo.
Píseň pochází z Grönemeyerova pera a kromě německé verze nazvané Zeit, dass sich was dreht (Čas, aby se něco začalo dít) vznikla i anglická a francouzská. Zájem o fotbalový duet projevila řada známých jmen, například americká zpěvačka Mariah Carey. "Jako nejlepší nakonec vyšly hlasy Amadoua a Mariam," tvrdí organizátoři mistrovství.
Čas na přátelství
"Podtitul mistrovství zní Je čas udělat si přátele. Proto jsem chtěl v písni spojit trochu odlišné světy. A protože příští šampionát bude v Jihoafrické republice a já shodou okolností Amadoua a Mariam viděl nedávno v Londýně a slyšel jejich desku, napadli mě právě oni. Navíc jsem věděl, že písni dodají nezaměnitelné hlasy i zvuky perkusí a bubínků. Oslovil jsem je a oni ihned souhlasili. Společně jsme pak v Paříži natočili francouzskou a anglickou verzi," vzpomíná Grönemeyer.
Hymna se stala součástí desky Voices - oficiálního cédéčka mistrovství, na kterém zazní i oficiální píseň mistrovství Time Of Our Lives (Čas našich životů) od kvarteta Il Divo a Toni Braxtonové i písničky od Julia Iglesiase, Youssou Ndoura či Erose Ramazzottiho. Album vychází v těchto dnech i v Česku.
Příběh takřka filmový
Amadou a Mariam pocházejí ze západoafrického Mali, jedné z nejchudších zemí světa, ale také také ze země, kde je hudba součástí každodenního života. Mimochodem, západní Afrika bývá považována za kolébku amerického blues. Odtud odvážely evropské lodě zajaté Afričany do Ameriky, kde se z nich stali otroci.
Příběh téhle dvojice by vydal na film. Amadou potkal Mariam před 28 lety v Institutu pro mladé slepce v hlavním městě Mali Bamaku -oba oslepli kvůli onemocnění v dětství. V institutu spolu hráli v tamějším orchestru Eclipse, Amadou byl tehdy kapelníkem, Mariam hlavní zpěvačkou.
Už tehdy však nebyli v hudební branži nováčky: Mariam si odmalička přivydělávala jako zpěvačka na svatbách a slavnostech, Amadou, vyznávající hudbu Jimmyho Hendrixe nebo Led Zeppelin, hrál na kytaru nejprve ve školní kapele, později čtyři roky v legendární západoafrické skupině Les Ambassadeurs.
Amadou a Mariam si porozuměli nejen hudebně. Od svého prvního setkání tvoří nerozlučný pár, dnes rodinu se třemi dětmi.
Pomocník Manu Chao
Hudební úspěchy nepřišly hned. V rodné zemi Amadoua a Mariam provázely neúspěchy, proto své první nahrávky pořídili v Pobřeží slonoviny. Díky nim se začali prosazovat na domácí scéně, zároveň je zaslechl francouzský promotér, který je v polovině 90. let pozval do Paříže.
A tam se slibně nastartovaná kariéra rozjíždí naplno: v letech 1998-2002, doprovázení francouzskými hudebníky, vydávají tři alba. Díky nim se stali synonymem pro soudobou africkou hudbu.
Jejich písničky se začaly hrát v rádiu. "Jel jsem autem na pařížské výpadovce, když jsem uslyšel jejich písničku Chauffeurs (Řidiči)," vzpomíná hvězda world music Manu Chao. Skladba ho nadchla tak, že si hned pořídil celou desku a nakonec duo osobně vyhledal.
Výsledkem setkání je deska Dimanche ŕ Bamako (Neděle v Bamaku). Vyšla před dvěma roky, Manu Chao, který mimochodem bude letošní hvězdou domácího festivalu Rock For People, skladby doprovodil originální kytarou i zpěvem a celou desku i produkoval.
Nechceme demagogii a korupci
Deska Neděle v Bamaku změnila slepeckému páru z Mali, jak dvojici v Africe říkají, život. Jejich album je nejprodávanějším africkým albem poslední doby, Amadou a Mariam jsou hosty řady festivalů. Jejich blues, okořeněné řadou rozmanitých hudebních prvků, se stalo novým fenoménem Evropy.
Na turné je v prostorném doubledeckeru doprovází čtyřčlenná pařížská kapela v čele s energickým baskytaristou Laurentem Griffonem. "Je nás dohromady, i s techniky, jen sedmnáct, takže tu máme dostatek místa," předváděl autobus po nedávném koncertě vMnichově. Jako všude jinde měli úspěch a čas po koncertě věnovali setkání s krajany.
Amadou a Mariam do svých písní samozřejmě promítají africký svět a jeho problémy. "Ať žije solidarita mezi lidmi - těmi z Mali, z Pobřeží slonoviny, Burkiny, Mauritánie, Senegalci, Guinejci, Ghaňany... Podejte nám společnou ruku, Nigerijci, Alžířané, lidé z Toga, z Beninu."
Píseň se odvolává na nedávné či nadále přetrvávající nevraživosti mezi africkými národy. Obecenstvo na koncertech při ní obvykle na důkaz solidarity vytváří nad hlavami dlouhý řetěz spojených rukou. "Demagogii tu nechceme, korupci tu nechceme, vyděračství tu nechceme," zní v písni Politika není dobrá (Politic amagni). Přitom všechny texty jsou podbarveny pozitivní, živou a radostnou hudbou.
Amadou a Mariam na koncertech sice vyzývají ke společné účasti na radostech života, zároveň však poukazují na hrozby, které se netýkají pouze Afriky, ale všech.
