V seriálu zkoumali spotřebu pribináčků v roce 2000, aniž tušili, že reprízu zaplatí sponzorská, hluboce kapitalistická tyčinka müsli. To jim tedy drobátko nevyšlo...
Přežili jsme, Země i pivo se točí dál, jen jsme se nedozvěděli, k čemu máme vlastně Novu? Šestkrát do týdne se pyšní, jak hladce přebíjí své soupeřky. Ale když jednou může udělat dobrý skutek, povolat do zbraně elitní vojáky své vysmáté armády a poslat Ženu za pultem na Primě do síně zapomnění, vzdá to bez boje, proti koutku rudých tradic nasadí snad ještě řidší vycpávku Fontána pre Zuzanu a ústy Vladimíra Železného porážku hrdě uzná.
"Nemáme s tím problém," znělo sice v pořadu Volejte řediteli, ale mají. Při vší úctě k televizím, které se levnou cestou normalizačních návratů nedaly, je alibistické vymlouvat se jen na pamětnické choutky diváků, jestliže jim nenabídly lákavější alternativu.
Rafinovanější způsob alibi zvolil pořad ČT Lesk a bída země České. V prvém dílu Hvězdy a hvězdičky předvedl vše, co režisér Robert Sedláček umí a co mu sedí. Jeho pohled na malý český showbyznys je věcný, pracný, přesný; nesoudí, nýbrž konstatuje, a přitom baví. Jenže co je to platné, lidé se stejně budou dívat spíše na hvězdičky načesané než na dokument, jenž je vidí bez líčidel. Ne náhodou byl autorem námětu sociolog: ČT zde zkouší cestu západních veřejných stanic, hru ve stylu "hoře z rozumu".
Témata, která sytí komerční konkurenci, si vypůjčí, jakoby je "zbaví mýtů", čímž národu záslužně otevře oči, a současně si přiživí vlastní sledovanost. Přesto: Sedláčkův projekt je tak bystrý, že si výjimečně zaslouží pozvánku na příští díl nazvaný Ideální svět. Odhalí tu pozadí společenského a bulvárního tisku a hlavně reklamy včetně neviditelných peněz za kamerou. Je to zajímavé, důkladné a vtipné, dojde i na odborný výklad, proč by režisérův štáb nemohl hrát v reklamě na pivo - ale změní snad něco poznaná pravda o zákulisí? K smíchu! Vždyť i sebedrzejší odmaskování reklam je pro ně zároveň tou nejlepší reklamou.
Bez hvězd a hvězdiček, tedy bez show, se dnes neobejde ani charita. Sobotní koncert na pomoc postiženým povodněmi Hvězdy na Vltavě byl jakžtakž střízlivý, co se velkých slov týče, i když jen Tomáš Hanák si troufl na humor, kterým patos opravdu čistě spláchl. "Vodní" scénu zbytečně dozdobovali zmrzlí námořníci, Jiří Suchý prokázal zralou textařskou formu s nebeskou, a přece pozemskou písní.
Vládla hudební snášenlivost, rockeři notovali staropražské popěvky; zkrátka televizní Silvestr jako vyšitý, nebýt svetrů, kabátů a bohulibého účelu. Koneckonců máme-li už povinnou sobotní zábavu, ať aspoň vydělává pro veřejné blaho. Třeba takové Dobroty by měly mít dobro přímo v popisu práce.
7. října 2002 10:31
