V osmdesátých letech Human League pronikli na vrchol popularity albem Dare, na němž svou alternativní minulost syntezátorových futuristů vyretušovali o poznání jednodušším elektropopem. Vliv novoromantického image zpěváka a skladatele Phila Oakeyho a zpěvaček a tanečnic Joan Catherallové a Susan Sulleyové byl v Evropě i v USA obrovský. Ale pak skupina marketingově uklouzla. V roce 1985 se uskutečnila série dobročinných mamutích koncertů na podporu obyvatel suchem postižené Etiopie, na nichž vystoupili přední muzikanti od Eurythmics přes Stinga až po Phila Collinse. Human League však pozvání odmítli. "Nedokážu vám vysvětlit proč, prostě jsme to pustili z hlavy. Strašná chyba! Na těch koncertech se zvýraznila spousta lidí. Všude bylo najednou plno úžasných a uvědomělých hudebníků, jenom Human League nikde," říká Philip Oakey. On sám se však tehdy věnoval smysluplné hudební činnosti minimálně. A pokud už se s kapelou rozhodl jít do studia, producenti si je přehazovali jako horký brambor. Křečovití, bezpohlavní, archaičtí - s takovými přídomky pak ztratili Human League v minulé dekádě velkou část svého publika.
Jenže britští hudební novináři z jejich letošního alba Secret (Tajemství) učinili událost sezony. Co je tak zaujalo? Syrově elektronické tóny analogových syntezátorů se prolínají s jemnými aranžérskými triky, které skladbám dodávají zdání zvukové neobvyklosti. Nad jednoduchými rytmy se vznášejí nakažlivé melodie, lze na to tančit a trochu o tom také - díky inteligentním textům - přemýšlet. Dynamika skladeb je pro Human League typická: těží z upřímně míněných, či naopak dvojsmyslných dialogů mezi Oakeyem a zpěvačkami Joan a Susan. Z dívek, které kdysi upřednostnily pochybnou budoucnost v kapele před maturitou, jsou dnes elegantní dámy, ale role jim v zásadě zůstaly: být svůdné a přitom bezelstné. Human League zpívají kupříkladu o citech, hříchu či falši a zdají se být nad věcí. Trefní glosátoři.
Human League roku 2001 tedy nepůsobí jako karikatura sama sebe. Kdysi vůdčí formace elektropopu se dnes soustředí výhradně na zvukové detaily a málokomu vadí, že znějí prakticky stejně jako před dvaceti lety. "Vyčítáte nám, že se pokoušíme přežít? A co mámě dělat, sakra?! Jsme Human League! Chápejte, nic jiného neumíme! Udělali jsme spoustu chyb, byli jsme pohodlní a - procitli jsme. Není to žádná sláva, ale musíme vytrvat, i kdybychom měli hrát po nejzapadlejších klubech! Musíme hodně pracovat a věřit, že to dokážeme!" prohlásila Susan Sulleyová v roce 1996 po vydání alba Octopus, které tehdy kritika ani posluchači nijak zvlášť nepřijali.
Po vydání desky Secrets lze citovaná slova Susan Sulleyové s klidem vztáhnout i na letošní situaci a úspěch téhle vytrvalé sheffieldské formace.
 Tříčlenná sheffieldská skupina Human League se vrací s novým albem Secrets. |
