Po několika letech experimentování se zvukem se australský kosmopolita zjevně našel v partnerství s novou kapelou Fatalists. Už loňské první album toho hodně naznačovalo a to letošní, ve kterém se Race se svými spoluhráči noří do potemnělých písničkářských vod, ono nalezení ideálního východiska stvrzuje.
Turné Huga Race v ČR13. 11. Praha, Jazz Dock |
Raceova fanouška asi překvapí značný podíl akustické kytary ve většině nahrávek, na to u něj zvyklí nejsme. Patrně to souvisí s jeho zamilováním se do severoafrické hudby, jak to ostatně na albu naznačuje píseň Ghostwriter, postavená na "kolečku" španělky přesně podle modelu pouštního blues, nad kterou se ale nese typický raceovský vokál, který má spíš mnoho společného s americkou podobou blues.
To, v jeho venkovské podobě, zase otevřeně stálo nad kolébkou písně Meaning Gone, kterou by klidně mohl hrát nějaký Skip James apod., působivé "ruchy", které bluesový riff podmalovávají, a pozvolna gradující part elektrické kytary ale hovoří mnohem více k současnosti.
Race na albu ale čerpá i z dalších stylů, z nichž si klidně bere klíčové prvky, ale dotváří je svým copyrightem, ať už je to přímo čítanková country v úvodní Dopefiends, jejíž ortodoxní základ nádherně narušují vpády psychedelické kytary, nebo skladba Snowblind, která čerpá z folkrocku, má ale úžasnou atmosféru, typickou pro celou partu "berlínských Australanů".
Zdá se, že Hugo Race je momentálně ve fázi, kdy ho baví opět lovit v tradičních vodách, ale zároveň je poučen experimentováním, ze kterého si bere právě tolik, aby nenarušil podstatu svých songů, ale zároveň je oživil a dal jim svůj snadno poznatelný otisk. Vzhledem ke kvalitě alba bude jeho živé provšedení mimořádně zajímavé.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
