RECENZE: Zpívající dr. House získal s barvitějším albem sebevědomí

Ačkoli nové album Hugha Laurieho Didn't It Rain není takovým překvapením jako dva roky starý debut Let Them Talk, je jasným signálem, že přerod populárního britského herce v muzikanta na většinový úvazek se odehrál úspěšně.

Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, zda by se Hughovi Lauriemu podařilo přesvědčit všechny ty skvělé muzikanty, slavného producenta Joea Henryho a nakonec i velkou vydavatelskou firmu pouze muzikantským a pěveckým talentem, tedy bez oné vizitky se seriálovým jménem "dr. House" v kapse. Ale to skutečně není podstatné, protože Laurie je nepochybně ve svém oboru výborný. A jestliže celková produkce, kterou se mu podařilo na své jméno nabalit, jeho kvality povyšuje, neděje se tím nic špatného. Naopak.

Mít slavné jméno z jiného oboru je ostatně výhodné ještě v jedné věci: interpret si může dovolit dělat méně kompromisů. A také má šanci zpřístupnit širokému publiku hudbu, která nepatří momentálně k nejhranějším v rádiích a televizích. Důkazem toho je ostatně i tato recenze. Kdy si bude moci velký český deník dovolit věnovat tolik prostoru bluesové desce?

Didn't It Rain

80 %

Interpret: Hugh Laurie

Běžná cena CD: 399 Kč

Tedy, bluesové... Oproti debutu je Didn't It Rain stylově mnohem více rozvolněno. "Rozhodl jsem se ještě hlouběji ponořit do obrovské americké hudební nabídky a najít to, co mě okouzlilo už jako kluka," vysvětluje Laurie. To je na jednu stranu pozitivní, albu tento záběr dodal větší barvitosti. Na druhou stranu přece jen na seznam uvedl některé písně, které celek poněkud narušují, hlavně tango Kiss of Fire, duet se zpěvačkou Gaby Moreno, ale svým způsobem i One For My Baby slavné dvojice Harolda Arlena a Johnnyho Mercera.

Rozptyl převzatých písní je nicméně pozitivní. Třeba i v tom, že Laurie sáhl tentokrát také k několika mladším autorům, ne jen ke "spolehlivě mrtvým" bluesmanům. V první řadě k Dr. Johnovi, který na jeho debutu osobně hostoval a od něhož si vybral typickou píseň Wild Honey, a k Alanu Priceovi, původnímu klávesistovi britských Animals, jehož Changes vtipně a s mnoha muzikantskými fóry zaranžovaná jako neworleanská pochodová dechovka tvoří pěkné finále třináctiskladbového alba.

Hugh Laurie (z obalu alba Didn't It Rain)

Na rozdíl od Let Them Talk, kde hostovalo hned několik zvučných jmen, se tentokrát spolehl Hugh Laurie jen na jednu "velkou šajbu" bluesového světa, Taj Mahala, který svým chraplákem zpívá Vicksburg Blues původně louisianského bluesového pianisty Little Brothera Montgomeryho. Hostující zpěvačky Gaby Moreno a Jean McClain mezi exkluzivní hosty nepatří, což samozřejmě jejich kvalitě nic neubírá. Svědčí to však o vyšším sebevědomí protagonisty, který patrně uvěřil, že i před bluesovým publikem obstojí se svou skvělou kapelou The Copper Bottom Band sám za sebe.

A tento předpoklad byl správný.