Souborná výstava díla Antonína Hudečka není podle jejího autora Olafa Hanela retrospektivou. Jde pouze o výběr zejména raných prací, které souvisí s názvem expozice. Proto v Českém muzeu není zastoupena Hudečkova tvorba po roce 1925 a 1930.
Výběrem malíře Antonína Hudečka se tvůrci chtěli vrátit ke kořenům českého výtvarného umění. Současně znovu představili autorovu tvorbu, jehož poslední výstava proběhla v roce 1982 Pardubicích a Liberci, v Praze pak před více než šedesáti lety, v Brně před osmdesáti.
Antonín Hudeček začínal s figurální tvorbou, ale posléze se zaměřil na krajinomalbu, která už zůstala jeho celoživotním tématem. Na přelomu 19. a 20. století si získal pozornost veřejnosti zejména srozumitelností malířského sdělení a hlubokým ponorem do tajů české krajiny, z něhož vznikaly obrazy plné melancholie a nostalgie.
V roce 1902 odjel Antonín Hudeček s Janem Preislerem do Itálie, Neapole, Syrakus a na Sicílii. Tato cesta se pro něj stala důležitou zkušeností a prakticky až do roku 1927 se do různých míst Itálie vracel. V Čechách Hudeček tvořil v okolí Okoře, Kolína nebo Police nad Metují.
V roce 1911 kritika příliš Hudečkovu tvorbu nepochválila. Malíř zatrpkl a dalších deset let se rozhodl v Praze nevystavovat. Toto rozhodnutí značně ovlivnilo malířovu popularitu i stav domácí pokladny. Trochu paradoxně vedle ojedinělých výstav na venkově prezentoval své dílo zejména v zahraničí - ve Vídni, Mnichově, Londýně, Římě, Berlíně nebo Pittsburgu.
Ke konci života pobýval Hudeček v Častolovicích ve východních Čechách. K malířovým sedmdesátým narozeninám SVU Mánes připravoval velkou výstavu. Antonín Hudeček už se jí ale nedožil, zemřel během příprav 11. srpna 1941.
 Antonín Hudeček |
