Opakované provedení je prověrkou trvanlivosti díla. Jinými slovy: podle toho, zda si posluchač chce skladbu znovu poslechnout a interpret (si) ji znovu zahrát, se pozná, zda dílo opravdu stojí za to. Tato rovnice však tak úplně nevychází, pocházejí-li kompozice z autorské dílny členů souboru, kteří je pochopitelně budou ve vlastním zájmu zařazovat co nejčastěji. Z děl tří českých autorů, která Mondschein uvedl, stojí za opakovaný poslech nejvíc OM-Age Miroslava Pudláka, ale možná přece jen s delším odstupem od posledního dostupného provedení, které se uskutečnilo ani ne před dvěma týdny.
Společným jmenovatelem všech tří děl - další pocházela od Petera Grahama a Hanuše Bartoně - se ukázal posun materiálního, a zprostředkovaně tedy i myšlenkového zdroje hudby. Po desetiletích destruktivních procesů zastihují tvůrci střední skladatelské generace hudební materiál už fragmentovaný - a hle, fragmenty si žijí vlastním životem. V Bartoňově skladbě Pantum z nich dokonce povstávají ohlasy starých melodicko-harmonických jistot. Nejsou to však návraty, je to (pro autora i pro hudbu) vždy znovu nutné podstupování zkušenosti.
Pro premiéry Mondschein sáhl do zahraniční literatury. Uvedl skladbu známého amerického skladatele Michaela Torkeho The Yellow Pages (Žluté stránky), dílo nymanovského střihu - budované na repetitivním principu a zejména v rytmu výrazně těžící z oblasti populární hudby. Po přestávce patřil samostatný blok rozměrné skladbě Lerchenmusik (Skřivánčí hudba), provedené v triu violoncello, klarinet, klavír. Autor Henryk Górecký zde dosahuje výrazových krajností jak na pólu vzrušení a agrese, tak na pólu niterného ponoru a kontemplace. V prostoru kostela sv. Vavřince byl koncert bohužel zvukově předimenzován, což ublížilo už Pudlákově skladbě, ale zejména pak Góreckého druhé větě, kdy klarinet a klavír prakticky zadusily violoncellový part.
- úterý 15. prosince 1998
