Kulisy, které vytvořil tradiční spolupracovník Yes výtvarník Roger Dean, jen dokreslovaly styl. Byly to nafukovací objekty, jakési šikmé věže a ruce, trčící ze země, a nad pódiem se jako stříška vznášela maketa mořské lastury či hvězdice.
Je to trochu paradoxní. Yes, kdysi zadumaní, lyričtí dinosauři rocku, přežili i leckteré punkové rivaly, kteří bytostně nesnášeli nadpozemské, hymnické kompozice. Dnešní Yes jsou vlastně kmeti, kteří už nemají nic jiného než hudbu, prověřenou pětatřiceti lety kariéry.
Retrospektivní program tomu odpovídal. Odvíjel se od melodicky chytlavých, malebných skladeb Going For The One z roku 1977 nebo I've Seen All Good People (1971) k úspornějšímu akustickému bloku.
Rick Wakeman odešel od hradby nástrojů k obyčejným klávesám, bubeník Alan White sestoupil z podstavce k menší soupravě. Pětice Yes se sesedla těsněji k sobě. Hudba tímto zjednodušením ztratila trochu pompy, ale opět obstála. Drželo ji zdravé písničkářské jádro skladeb Roundabout či tanečně odpíchnuté Owner Of A Lonely Heart, hitu roku 1983.
Sóloval hlavně kytarista Steve Howe, klávesový mág Wakeman na sebe na rozdíl od loňského koncertu méně strhával pozornost. Hlas Jona Andersona zůstal stejně perlivý, tenký a zvonivý jako na klasických deskách Yes. Zpěvák dokonce zašel mezi lidi a v závěru koncertu zvedl všechny ze sedaček písní Rhythm Of Love.
Po vystoupení Paula McCartneyho to byl další charizmatický koncert, navíc Sazka Arena obstála jako výtečný hudební chrám.
Yes - turné k 35. výročí existence kapely
Jon Anderson, Steve Howe, Chris Squire, Alan White, Rick Wakeman. Sazka Arena Praha, 8. června. Pořádala agentura 10:15 Promotion.
 Yes - koncert v pražské Sazka Areně během turné k 35. výročí existence britské artrockové kapely. (8. června 2004) |
