Předcházející Hudební glosář najdete zde
V jinak zajímavém rozhovoru s Karlem Gottem ve čtvrtečním magazínu MFD (více zde) padla věta, kterou lze přejít mlčením u nějakého křiklouna v internetové diskusi, ale rozhodně nikoli u takové osobnosti, jakou bezesporu tento zpěvák je. Když došlo na dnes frekventované téma, že některé popové hvězdy z dob socialismu určité dnešní rozhlasové stanice nehrají, Mistr se nechal slyšet. "Nemluví se přitom o podstatě věci – že je, tak jako v dřívějších dobách, vydán zákaz nehrát některé interprety nebo skupiny. Nevidím v tom velký rozdíl. Mně to připomíná třídní boj." Chápu, že pan Gott vnímal 70. a 80. léta trochu jinak než mnozí jeho kolegové a možná mu taky už paměť tolik neslouží. Proto bych mu rád připomněl, že v dobách "třídního boje" zakázaní interpreti měli utrum na všech (třech) rozhlasových stanicích a nepřicházelo v úvahu, aby si "postižený" mohl na cokoli postěžovat v šestistránkovém rozhovoru ve společenské příloze nejčtenějšího seriózního deníku. Další "drobné" rozdíly mezi tehdejší a dnešní dobou snad dodávat nemusím.
Karel Gott v reklamním spotu coby prezident propaguje ochucený čaj Aquila.
V témže rozhovoru je také zmínka o Gottově účinkování v reklamě na jakousi minerálku. Musím přiznat, že oproti minulému tématu je mi na zpěvákovi právě tohle sympatické: ve svých světlých chvilkách se nerozpakuje udělat si legraci sám ze sebe. Na té reklamě totiž vůbec není podstatné, zda Gott tak strašně potřebuje peníze, že si je vydělává tímto způsobem (samozřejmě nepotřebuje). To, co je na ní nejzábavnější, je jeho role novopečeného prezidenta. O tom se, jak víme, zcela vážně spekuluje: v případě, že by byla uzákoněna přímá volba, právě Gott by – za předpokladu své kandidatury – prý měl u českého národa největší šance. Karikaturu výsledku takové volby, kterou je ona zmíněná reklama, tedy berme jako Mistrovo ujištění, že se takové nepředloženosti dopustit nehodlá. A za to tedy "palec nahoru".
Vzducholoď mezi lidmi – první den jubilejního desátého ročníku Colours of Ostrava (14. července 2011)
Když jsem si ve čtvrtek v servisu ČTK přečetl titulek zprávy Na Colours of Ostrava odhalila ČOI problémy u poloviny stánků (který v drobných variacích, ale se stejnou podstatou bezmyšlenkovitě převzala i jiná média), dost jsem se vyděsil. Vyplývá z toho, že ze všech těch jídel a nápojů, co jsem v Ostravě za čtyři dny festivalu požil, byla polovina zdraví škodlivá, zkažená nebo – v nejlepším případě – chybně zvážená, zabalená a oceněná? Ne, je potřeba číst dál. Česká obchodní inspekce totiž dělala kontrolu u 17 stánků (z celkem, podle mého odhadu, asi dvou set) a z nich v osmi případech zaznamenala chyby. Nechci se tady zastávat stánkařů na festivalech, dobře vím, že někteří z nich by zasloužili máčet v koších ve Vltavě (nebo Ostravici), jak bývalo dobrým zvykem ve středověku. Mluvím tady o tom, že nepřesné údaje mohou neprávem zkreslit obecný pohled na celou akci. Jestlipak se v "četce" udělují pokuty?
Tady býval rockový klub Bunkr.
Na zprávu týdne ovšem aspiruje ta, že v prostorách bývalého rockového klubu Bunkr v pražské Lodecké ulici bude služebna městské policie spolu s posilovnou a tělocvičnou, které bude prý moci spolu se strážníky využívat i široká veřejnost. Pamětníka těch krásných časů "nepřetržitého mejdanu" první poloviny 90. let právě tohle nové zaměření kdysi milovaných a dnes patrně dost zchátralých prostor smutně pobaví. Zvlášť v kontextu toho, že konec Bunkru nastal na začátku roku 1997 po násilném policajtském zátahu.
