Desky Velká šmoulí párty 2011 i Superalbum vytahují osvědčené triky a předělávky známých hitů s "vtipnými" texty a zatím bodují v první třicítce nejprodávanějších alb. Mají na to získat zpátky svou v jistých kruzích až kultovní pozici?
Těžkej Pokondr na obalu Superalba (2011)
Odpověď může být v obou případech stručná: Ne, doba už je dávno jinde.
Patrné je to zejména u dvojice Roman Ondráček - Miloš Pokorný. Po šestileté pauze pod značkou Těžkej Pokondr většinu písniček vykopala z hlubokých hrobů pop music minulého století, kde vládne Everlasting Love (Nestihlas ten vlak), Life is Life (Prejs to čmajz) nebo Falco.
Zvukově zůstal Pokondr věrný plastikovým samohrajkám a textově se mu daří pobavit jen místy. Na albu se podílelo několik textařů, takže je dobře patrné, jak moc stále platí, že málokdo dokáže dotáhnout vtip do konce jako Lou Fanánek Hagen. Jenže ten tu má jen dvě písničky, z nichž vynikne především už v originále úděsná píseň od Ery, v níž se z Ameno stalo Rameno.
Jenže tu už měli v roce 1998 na desce Zakázané uvolnění. Pokondrům se zkrátka na novince pointy jaksi ztrácejí.
Jak být modrý
Album Velká šmoulí párty (2011)
A Šmoulové trpí nepřítomností "mozku" někdejšího hudebního úspěchu Lou Fanánka Hagena mnohem víc. Svými vysokými, heliovými hlásky nemají takřka co zpívat. Až na Píseň pro mlsouna, kterou si z Lásky v housce sám přetextoval Xindl X, jim chybí buď vtip, nebo nějaká dětská roztomilost.
Šmoulové jsou dokonce lascivnější než Pokondři, kteří zachovávali ráz gentlemanství. Když se ozve: "Já jsem ta Šmoulinka, co zvonečkem zacinká, sukýnkou zavlní, tvoje přání splní," dojde i na otázku, zda je to cédéčko pro děti, nebo pro úchylné strýčky.
Hudební glosář
Těžkej Pokondr: 30 %
Šmoulové: 10 %
