Jistotou, o kterou se opírají zvukomalíř Geoff Barrow a kytarista Adrian Utley, je zpěvačka Beth Gibbonsová, označovaná za Billii Holidayovou devadesátých let. Svůj projev splétá z ticha a šerosvitu tónů, avšak za nimi se skrývají erupce pocitů, které tak bolavě krásně vystřelily na povrch v písni Pedestal. A skladba Roads je emotivní hlubinné torpédo, pod jehož tlumeným zásahem publikum takřka explodovalo.
Pomalé skladby, sunoucí se melancholicky kupředu, mají vnitřní jemnost, kterou snad žádná kapela nerozvinula jako Portishead a jež se stala kontrolním faktorem, dohlížejícím na přidružený orchestr. Na této nahrávce Portishead ještě více rozepjali svého soulového ducha a v důsledku obohatili také vnitřní jemnost svých posluchačů. Ostatně, o něčem podobném by asi měla být i kultura.
Portishead: Roseland NYC Live |
CD, 58 minut |
Vydala firma PolyGram |