Hrůzy terorismu a války odkysličí divadlo

Mixpult, taneční scéna, dva mikrofony - to jsou jediné rekvizity nového představení pražského divadla Disk nazvaného Kyslík. Není to ale klasické divadelní představení, není to pravý koncert, klasika ani hudební show.

Najít přesný výraz pro tuto hru není zase tak jednoduché. Hudební performance s vizuálním efekty, koncert s vyprávěním příběhu? Nejspíš ano.

Performance vzniklo na podkladě textu mladého autora Ivana Vyrypajeva. Play-list hry odstartuje následující Prolog.

Žila byla dívka Saša. Narodila se v 70. letech 20. století ve velkém městě. Chodila do školy, studovala na univerzitě, potom si vzala člověka, kterého měla ráda.

Žil byl kluk Alexandr. Narodil se v 70. letech 20. století ve velkém městě. Chodil do školy, studoval na univerzitě, rodinu neměl. A přišlo 21. století. Tak to jsou Saša a Saša, lidé třetího tisíciletí.

Pak na pódium - spíše taneční parket - postupně zamíří osm performanů, kteří rapují, tančí a svíjejí se v rytmech hudby. A do toho odkrývají příběh o Saše a Sašovi, o nedostatku kyslíku v současném světě, nastavují zrcadlo všem a všemu.

Zazní výkřiky o lidském sobectví, ztrátě iluzí, bezohlednosti, pasivitě, pohodlnosti, průměrnosti i devalvaci hlubokého citu. Nechybí aluze k biblickým tématům, hrůzám terorismu, válkám, ani k útokům během 11. září. Jsou chvíle, kdy člověk neví, kdy se zasmát, nebo spíš ztuhnout napětím.

Je škoda, že v návalu slovního průjmu některé zajímavé myšlenky letmo zazní a prchnou do prázdna.

Herecké výkony jednotlivých protagonistů jsou vesměs vyrovnané, nikdo neexceluje, nikdo se jen jako slabý článek nepřiživuje na ostatních. Každý svým specifickým výrazem zaujme a osloví po svém. Velkým plusem představení je hudební a vizuální složka.

Snad nad těmi kýčovitě laděnými patetickými výkřiky o vlastní existenci v závěru představení divák nejednou zaskřípe chrupem. Jenže pokud to překousne, je pro něj netradiční představení docela milým přínosem.