Na jednu stranu je to ošidné, sólová deska by se mohla hudebně rozpliznout, ale Hrůza tuto změnu zvládl. A využil ji jako přednost, když své písně posunul do sféry poprockových šansonů, z nichž každý si dal vystavět v přiléhavém aranžmá.
S předchozí kapelou by Hrůzovi asi těžko prošel popěvek Píseň kovbojská s hostující zpěvačkou Lenkou Dusilovou, vůbec nejzábavnější kousek na desce.
Stačila by milimetrová změna akcentu a z country rockové skladby se stane obrovský kýč. Hrůzův nadhled, smysl pro humor, který se projevil třeba v ironickém jódlování, ovšem také úžasně jednoduchá melodie i stručný text učinily z tohoto juchavého songu rovnou lidovku.
Píseň kovbojská uzemňuje panoramatické, romantické skladby jako je Bílá velryba, bytost, jež mizí v hlubinách severského moře Laptěvů. Hrůzovo písňové rozpětí je velké, sahá až k baladě typu Jsi má baletka, co tančí, nasazené na tepavý rytmus, či k melodickým proudům slov (Magnetická energie).
Texty plynou na hranici mezi jednoduchou obrazností a vyprávěním příběhů, muzika je vzdušná a pomáhá slovům tak, že je člověk rád poslouchá, aniž jim někdy okamžitě porozumí.
Tenhle přístup unese i poněkud vykonstruovanou zpověď střely v písni Kulka, která "bolest rozdává a na věčnost doprovází", nebo v hudebním pojetí všední skladbu Déšť, která má ovšem zajímavý text.
Ale to jsou spíš výjimky. Příběh lásky k německé dívce Elke ze skladby Nic v Chemnitz ukazuje na zpěvákovu vypravěčskou schopnost, která se spojuje s vokálními přednostmi.
Hrůzův zpěv má rockovou pevnost, rozostřenou šerosvitnými melancholickými barvami. Navíc zpěvák a písničkář jako by vtáhl do své muziky působivé výjevy, třeba ve znamenité skladbě Noční letci, zdramatizované údery kláves: na člověka se úplně přenáší pocity osamělých poutníků noční oblohou. A titulní píseň Bílá velryba voní dálkami jako romány Julesa Verna blahé paměti.
Těch akcentů je víc: v Hrůzově hlase zní možná klukovská dychtivost a zvědavost, smíchaná s posmutnělými tóny. Nejen v milostných tématech, a to jsou třeba songy Jsi má baletka co tančí nebo Sbohem a šáteček, navazuje Hrůza na vokální školu Davida Kollera, ovšem jeho hlas je měkčí, vzdušnější.
Člověk si také vzpomene na Vladimíra Mišíka a jeho památné pocitové písně typu Jednohubky. Hrůza umí stejně tak vyzpívat náladu soukromé chvíle nebo příchuť okamžiku (Stopařka). Vedle toho jako by zvedal oči vzhůru k velkým tématům a sceneriím v písni Noční letci, ve které podobně jako v Bílé velrybě spojil osobní pocit s étosem velkého prostoru.
S deskou Bílá velryba vstoupil na scénu všestranný zpěvák a autor. Dobrodruh i romantik.
Michal Hrůza: Bílá velryba
CD 42:35 minut, doporučená cena 349 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
