Hraný dokument představí osudy výsadkářů

Praha - Operace československých výsadkářů na území protektorátu sleduje třídílné dokumentární drama Stínoví vojáci, jehož první část zítra uvede program ČT 2. Akce konkrétních skupin mají podobu hrané rekonstrukce. "Žánr hraného dokumentu jsem volil záměrně," říká autor a režisér Petr Hvižď. "Je víc dějový a emotivnější, tudíž i sdělnější." Parašutistů, které vyslala londýnská exilová vláda za druhé světové války na pomoc zdejšímu odboji, byla necelá stovka.

Poměr ztrát tu převyšoval průměr v jiných jednotkách - podle pamětníků znamenalo členství v paraskupině dobrovolnou "poukázku na smrt". Přestřelky a honičky jsou v dokumentu inscenovány přesně podle vyprávění těchto "stínových vojáků" i civilistů, kteří jim tehdy pomáhali. V tuzemsku dosud neobvyklý styl dokumentárního dramatu, v němž skutečné hrdiny historických událostí "hrají" současní aktéři, je v anglosaských zemích běžný. Daleko více než smyšlené osudy začínají diváky zajímat právě "true stories" - pravdivé příběhy, třeba životopisy či soudní procesy, na jejichž rekonstrukcích založila vlastní produkci například americká televize HBO. Hvižď připomíná, že obecně patří hraný dokument ve světě k nejprogresivnějším žánrům. V České televizi přijalo roli průkopníka brněnské studio - tady režisér, jenž debutoval hraným snímkem Řád, natočil v roce 1994 jiný dokument s tematikou odboje, Možnosti hrdinů. "Jakmile jsem na projekt Stínových vojáků získal od státního fondu kinematografie podporu, je logické, že jsem se s grantem vrátil do Brna." Téměř tříleté natáčení štáb zavedlo i do Velké Británie; pouze svědectví dvou ze všech žijících výsadkářů se nepodařilo zaznamenat: v obou případech kvůli zdravotnímu stavu někdejších vojáků. "Natočili jsme vzpomínky padesáti pamětníků bohužel, čtyři z nich se televizní premiéry filmu nedožili," dodává režisér. Tvůrci se vystavují možným kontroverzním reakcím: jmenovitě totiž představují ty, kdo za války selhali či zradili; v závěru pak dokonce zkoumají, do jaké míry zavinilo neúspěch některých operací britské velení. "Z dochovaných depeší vyplývá, že se s životy hazardovalo," potvrzují odborní poradci cyklu. Hlasy "druhé strany", tedy příbuzných či přátel lidí, kteří na gestapu promluvili, ovšem v dokumentu chybějí. "Vypátrali jsme jen devadesátiletou paní, bývalou snoubenku jednoho ze zrádců. Mluvit nechtěla," objasnil Hvižď. Kromě toho by mu materiál přerostl přes hlavu - beztak už produkční lomil rukama, kdykoli objevil další svědky. Nicméně režisér uvažuje, že by jeden příběh vybral pro hraný film: "Lidé v ohrožení života odkázaní jen na sebe představují unikátní archetyp dramatických hrdinů." I proto Hvižď prosí diváky o další vzpomínky, fotografie, svědectví či kontakty "stínových vojáků".