Vážná role cara Pavla I. ve hře Dmitrije Merežkovského mu vynesla již druhou trofej: před Thálií získal Cenu Alfréda Radoka. O tu se však dělil s dvěma dalšími laureáty.
"Nejsem soutěživý typ. Já bych raději byl, kdybychom i na Tháliích vyhráli všichni tři. U herectví těžko posoudíte, kdo si zaslouží být první, a Vláďa Kratina a Norbert Lichý jsou vynikající herci," říká o svých "konkurentech" Pardus.
* K Thálii vám gratuloval Stanislav Zindulka, který vás kdysi vyhodil od zkoušek na konzervatoř. Vzpomněli jste si na to?
Mluvili jsme o tom. Jenže jeho zamítavý verdikt byl zcela oprávněný, protože já přišel nepřipravený. Naučil jsem se článek z čítanky, Boxera od Jacka Londona, bylo to příšerné a on mi dal zcela po právu z talentové zkoušky nedostatečnou. Jako protekční dítě jsem byl ale na konzervatoř protlačen a Standa Zindulka se rozhodl, že i takové dřevo naučí divadelnímu řemeslu. Snad se mu to povedlo.
* Dneska na vás může být pyšný...
On je pyšný hlavně na sebe, že se jeho žákům dobře daří. Trochu ho mrzelo, že jsem veřejně poděkoval jen profesorovi Krátkému z JAMU, jenže toho jsem musel říct prvního a na ostatní nebyl čas. Standovi Zindulkovi poděkuju až příští rok.
* V Městském divadle Brno jste od absolutoria JAMU. Věrnost značce?
Ano. Já jsem nikdy o změně angažmá neuvažoval a ani o ní neuvažuju. Když si chci vyzkoušet jiné jeviště, mám možnost hostování. Cítím určitou stavovskou čest, jsem patriot a Městské divadlo mám prostě rád. Nerad zakořeňuju jinde, v Brně mám kamarády i letitou šatnu. Proč bych odcházel, když je mi tam tak dobře?
* Vaše postava Pavla I., za kterou jste cenu získal, je jako diktátor hodně osamocená. Je v ní i něco z vás?
To nemohu posoudit. Je to, jako když vaříte polévku a ještě nevíte, jak přesně ji okořeníte. Koření je ve mně, ale kolik do té polévky nakonec padne, nemohu odhadnout. Divadlo je adrenalinový sport, protože nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne.
* Občas se říká, že Rusko ani hry o ruské minulosti nelze pochopit, pokud člověk zemi nenavštíví...
Během okupace sovětskou armádou jsem se jako jedenáctiletý s některými vojáky, dvacetiletými kluky, kamarádil. Nechápal jsem jejich úlohu u nás, tak jsem se s nimi bavil a vyměňoval žvýkačky za patrony. Většinou to byli normální lidi. Já si totiž myslím, že to celé není ani o nás, ani o Rusku. Je to o principu. Nedělám rozdíl mezi Rusy a Čechy nebo jinými, jen mezi lidmi a hlupáky.
* Značnou popularitu vám vynesly Četnické humoresky. Kupují si diváci lístky i na "strážmistra Zahálku"?
To víte, že ano. Nejčastěji jsou to lidé, kteří u nás v divadle jinak nikdy nebyli. Je jim jedno, na co jdou, protože "on tam hraje ten Zahálka, maminko". Jsem rád, když obrazovka pomůže zviditelnit divadlo. Nicméně ještě radši jsem, když lidé chodí nikoli na Zahálku nebo Parduse, ale prostě na dobré divadlo. Neskromně si myslím, že u nás se dobré divadlo hraje.
