z divadelního představení Maškaráda v Klicperově divadle v Hradci Králové
Kdo před časem v Klicperově divadle viděl Shakespearovu Zimní pohádku, razantně rozpoutanou až do diskoshow, nemohl čekat, že ceněný režisér Daniel Špinar učiní z Lermontovovy Maškarády romantickou salonní konverzačku. Režisér se sebevědomým smyslem pro moderní divadelní jazyk veršovaný text zkrátil a jeho emoce přetavil do obrazů, pohybu a působivé hry stínů a světel od pokojových lamp po stroboskop.
Dialogy klipovitě střídá s vizuálními zkratkami, zvlášť silné jsou choreografie karbaníků i maškarní rej z řetězu utržených poživačníků. Libuje si ve vypjatých gestech, křiku a zmítání s erotickým podtextem. Kruté společenské znectění knížete Zvjozdiče ilustruje jeho zoufalé trhavé plazení, stav citů baronesy zas sbíječka z ulice.
z divadelního představení Maškaráda v Klicperově divadle v Hradci Králové
Výborná světlá scéna Lucie Škandíkové s náznaky knížecího pokoje a s bezpočtem obrazových rámů, v němž jsou nejdůležitější dveře a postel, se v druhé půlce změní v „ermitáž“. A v ní je manželské lože hlavním exponátem. Panoptikum „hyen“ si vše lačně prohlíží, aby se po dokonání svého díla samolibě fotilo s oběťmi. Atmosféru umocňuje hudba Jiřího Hájka, romantický klavír střídají industriální rytmy, ani jim však nechybí dobové ruské motivy.
Nejde se po zbytečné aktualizaci ani po efektu, přesto může divákovi maně vytanout věta herce Waltera Matthaua z jedné slavné komedie: „Použili jsme už tolik metafor, že ani nevím, o čem mluvíme.“ Přes působivý vizuální vnějšek se totiž ztrácí samotný příběh úpadku mravů, zrady a cti, v němž malé zlo – závistná pomluva – jak sněhová koule nabaluje další proradnosti, což odnesou nevinní.
z divadelního představení Maškaráda v Klicperově divadle v Hradci Králové
Hlavně kníže Arbenin v podání Ondřeje Malého, který s nadhledem rozehrává lermontovskou rozporuplnost žárlivého manžela a hédonistického hráče, a jeho žena Nina. Z ní Pavlína Štorková s citem pro verš a střídmá gesta milované i milující učinila královnu inscenace.
Ostatní aktéři se drží expresivní stylizace (z humoru vycházejícího z trapnosti situace občas vylézají nahodilé a nezapuzené nápady), jen úlisný lichvář Šprich (Jiří Zapletal) přišel do carských salonů z Gogolových chlévů.
Hradecká Maškaráda má ambice, názor i styl, přesto si divák nepoučený literaturou může své citové spoluprožití v přívalu gest a světel utopit. Alespoň při prvním zhlédnutí.
M. J. Lermontov: Maškaráda
Klicperovo divadlo Hradec Králové.
Režie Daniel Špinar, délka 130 min.
Hodnocení MF DNES: 60 %
