Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrabal, kam se jen podíváš

  11:00aktualizováno  11:00
Prostory jindřichohradecké někdejší jezuitské koleje, kde sídlí Národní muzeum fotografie, hostí nyní výstavu Ostře sledovaný Hrabal.

Bohumil Hrabal | foto: Národní muzeum fotografie/Hana Hamplová

Nápad připravit výstavu fotografií, která by uceleněji představila spisovatele Bohumila Hrabala (1913-1997), má svá odůvodnění. Jednak Hrabal byl mnohokrát fotografován, někdy velmi dobrými autory (Václav Chochola, Miloň Novotný ad.), ba fotografům mnohokrát přímo pózoval, což odporuje lidové báchorce o jeho plachosti a nechuti k publicitě.

Jednak Hrabal o fotografii jako umělecké disciplíně několikrát psal, zejména v příležitostných textech pro fotografické výstavy. Pro kurátorku Ostře sledovaného Hrabala Hanu Hamplovou (1951) to navíc bylo téma osobní a milované - spisovatele opakovaně fotografovala a na výstavě je právem zastoupena i autorsky, byť si, to nezastírejme, na stěnách jezuitské koleje pro sebe vyhradila ne právě skromný prostor.

Sekáč Bohumil
Expozice má strhující start. Národní muzeum fotografie disponuje digitalizačním pracovištěm, které se chopilo předloh pro tuto výstavu včetně snímků z dětství a mládí Bohumila Hrabala, které nyní vlastní spisovatelův znalec Tomáš Mazal.

Tyto dokumenty prošly skenováním, retuší a vyzvětšováním ve formě inkoustových digitálních tisků; výsledkem jsou záběry v takové velikosti a technické kvalitě, která byla ještě před deseti roky nemyslitelná a jež Hrabalovu rodinu včetně hošíčka, hocha a mladého muže Bohumila představuje v nové naléhavosti.

Lze namítnout, že takovýmhle zespektakulárněním se vytrácí intimita předloh, což je pravda jen do určité míry; pokud totiž dokument vezmeme jako možnost, jíž se pro výstavní účely lze chopit několika způsoby, pak je jindřichohradecká metoda naprosto přijatelná. Tedy až na to, že u některých záběrů došlo při zhotovování reprodukcí ke zbytečně velkému zvětšení a "šum" už příliš ruší - zpracovatelé se nechali unést technikou přesmíru.

Z těch nejstarších snímků je okamžitě a doslova hmatatelně vidět, jaký byl mladý Hrabal sekáč a krasavec, že byl partií z lepší rodiny. A rovněž rázně a beze slov ze sousedící fotky, exponované roku 1955 na Národní třídě, vystupuje osobnostní a vzhledová proměna, jíž Hrabal prošel po únoru 1948, kdy se dobrovolně vpravil mezi dělnickou třídu, programově se vystavil nepohodlí, ne-li zoufalství.

Vítězství hmoty
Nejspíš v zájmu zachování vizuálního stylu výstavy byly, jak již naznačeno, přeskenovány a digitálně vytištěny (a také jednotně zarámovány) všechny přítomné záběry, tedy od fotografů již zemřelých nebo žijících, od jmen věhlasných po autory, jejichž identitu se nepodařilo zjistit, neboť zdroje hrabalovské kolekce jsou velmi různé.

Tato "sekundárnost" zvětšenin se ukazuje být problémem tehdy, když u relativně dobře známého Hrabalova portrétu (snímek od Tarase Kuščynského z roku 1981) je příliš patrné, že pořadatelé zpracovali reprodukci snímku a rastr původního tisku ruší výsledný divácký dojem.

A jsou-li exponáty formálně takto naprosto sjednoceny, hrozí riziko monotónnosti a uniformity. Obrana proti tomu je nabíledni: přesný a uměřený výběr exponátů. V tomto bodě kurátorka selhala: 160 fotografií (včetně snímků z filmů a některých divadelních představení, jež vznikly dle Hrabalových předloh) se ukazuje být moc.

Řád a struktura v řazení záběrů se vytrácejí, postupně začínají být pro diváka zaměnitelné zejména fotografie, na nichž Hrabal sedí u piva.

Výstava Ostře sledovaný Hrabal zkrátka balancuje mezi akcí, jež má fotografické (respektive umělecké) ambice, a mezi fandovskou či "muzeální" poctou velikému literátovi: expozice obsahuje i citace ze spisovatelových děl, instalaci sestavenou z různých knižních vydání Hrabalových textů, v jednom sále jsou fotografie doplněny balíky papíru ze sběrných surovin, v jiném židlí, stolkem a psacím strojem, promítají se zde filmy o Hrabalovi.

Navzdory své nedoladěnosti by expozice Ostře sledovaný Hrabal neměla s koncem prázdnin zmizet ze světa. Nebylo by na škodu, kdyby posléze byla k vidění i v dalších českých městech. S tím, že popisky k fotografiím by měly být vícejazyčné, neboť Bohumil Hrabal zdaleka nezajímá jen Čechy.

Ostře sledovaný Hrabal
Národní muzeum fotografie, Kostelní 20, Jindřichův Hradec, kurátor Hana Hamplová. Výstava je otevřena denně do 26. srpna, plné vstupné je 60, snížené 30 a rodinné 100 korun; www.nmf.cz
Hodnocení MF DNES: 60%

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Papírové hlavy z řady Lowpolya a jejich autor Ivan Zabíral
V kadeřnictví se nemusí jen stříhat vlasy. Mohou sem i zvířecí hlavy

Se zajímavým konceptem do Prahy přišel kadeřnický salon Joshua. Ve svých prostorách se rozhodl otevřít dočasnou, takzvanou pop up galerii. Od minulého týdne...  celý článek

Světoznámý malíř a grafik Dimitrij Kadrnožka ve svém podkrovním ateliéru v...
STAŘÍ MISTŘI: Malíře pocitů a erotiky Kadrnožku měli za agenta CIA i StB

Malíř Dimitrij Kadrnožka se měl původně stát farářem, ale z jezuitského lycea ho pro drzost vyhodili. Syn hrdiny od Zborova za války pomáhal v protinacistickém...  celý článek

Ilustrátor a karikaturista Vladimír Renčín (1941 - 2017) je autorem tisícovek...
OBRAZEM: 50 vtipů Vladimíra Renčína. Zavzpomínejte na karikaturistu

Kreslíř Vladimír Renčín, který ve věku 75 let zemřel, přispíval svými kreslenými vtipy roky také do deníku MF DNES. Přinášíme z archivu padesát jeho oblíbených...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.