Divadlo Komedie vyhlásilo tuto sezonu za německou, tedy čerpající z německého písemnictví a z německých dějin. Po inscenaci Goebbels/Baarová sezona pokračuje Hosty, hrou německého dramatika Olivera Bukowského (1961). Ale kolektiv kolem intendanta Dušana D. Pařízka a uměleckého šéfa Davida Jařaba hodlá prostřednictvím sezony německé nastavovat zrcadlo minulosti a současnosti české. Jestliže Goebbels/Baarová evokuje nejtemnější (německo-českou) minulost, Hosté se prodírají současností – pokud za ni přijmeme i 90. léta a nadšenecké podnikatelství v někdejších evropských komunistických státech – a činí tak stranou veškerého ruchu a velkých hráčů.
Dějištěm je vesnice v kterémsi zapadlém kraji, v níž své pohostinské zařízení provozují Erich (Martin Pechlát) a Kathrin (Gabriela Míčová). Jejich víra v kapitalistické lepší příští je opravdová a naivní. Na nové poměry se pokoušejí adaptovat i řezník Hagedorn (Stanislav Majer), zemědělec Treitsche (Roman Zach), exdojička Schwanhofová (Monika Krejčí) a její dcera Edith (Ivana Uhlířová) i hrnčířka a klavíristka Stoklasová (Dana Poláková), jež do vesnice přibyla z města, které jí zřejmě připadalo falešné a neautentické. V nic už naopak nedoufá mladý opilecký farář Mirsch (Jiří Černý).
Stejný zoufalec
A mezi těmito lidmi se objeví host, jistý pan Neugebauer (Martin Finger), jimi vřele uvítaný. Vesničané se kolem něho začnou slétat jako mouchy, podkuřují mu, ale světácký host je v podstatě stejný zoufalec jako ti snaživci. Všichni jsou na tomto světě, který vyžaduje tvrdé lokty, mazanost, kreativitu a flexibilitu, pouhými hosty – hosty nevítanými či ignorovanými.
Dramaturgicky mají Hosté v repertoáru Komedie nejblíže k Musilově hře Snílci a ke Schwabově kusu Nadváha, nedůležité: Neforemnost. Ve všech třech hrách se potkává generačně si blízká sešlost (třicátníků až čtyřicátníků), která předvede nelaskavou komedii vztahů. Nikoliv kmenový režisér Komedie Thomas Zielinski aranžoval výstupy a vedl herce v Hostech řekněme velmi kontinuálně s pojetím Dušana D. Pařízka, který nastudoval Musila a Schwaba.
Ale za těmito inscenacemi Hosté v něčem zaostávají: oproti Snílkům jim chybí jemnost a chvění, oproti „Nadváze“ její monstrózní negace všech dobrých mravů. Hosté jsou kdesi mezi, ale není to zlatá střední cesta. Bukowského text obsahuje jedno velké inscenační úskalí: je to fraškovitý obraz provinčního světa, postavy vzbuzují soucit, ale jak tuto „malost“ učinit naléhavou a ne jen zábavnou? Poměřováno takzvaným pražským divadelním průměrem, ční Hosté nad ním. Ale Komedie si bič na sebe upletla sama: v kontextu její tvorby jde o inscenaci slušnou,
ne však vynikající a erbovní.
Oliver Bukowski: Hosté
Divadlo Komedie, Praha.
Režie T. Zielinski, délka 90 min.
Hodnocení MF DNES: 60 %
