Třicet osobností, se kterými Honza Dědek pro svůj domovský časopis Reflex, resp. pro tuto knihu mluvil, patří skutečně vesměs k první lize světové kultury - hudby, filmu, divadla, literatury i výtvarného umění.
I když věkový "rozstřel" zpovídaných je stejně široký jako ten profesní, nenajdeme zde žádné mladíky a mladice - vodítkem k zařazení do knihy totiž bylo těžiště tvorby objektů Dědkova zájmu, jež muselo ležet v minulém století.
Honza Dědek vždy vynikal v umění "vyboxovat" si rozhovor prakticky s kýmkoli se mu zamanulo. Hovořil tak třeba s Lucianem Pavarottim, Annií Girardotovou, Melem Gibsonem, Gregorym Peckem, Yoko Ono či členy sdružení Monty Python.
Kromě dobře zvládnutého "selfmanagingu" je ale Dědek také mužem štěstěny. To když se mu kupříkladu přihodí, že letí z Havany stejným letadlem jako slavný režisér Wim Wenders a během dlouhého letu jej coby "zuřivý reportér" zmermomocní k rozhovoru.
Dědkova pravidelného čtenáře možná zarazí, že s výjimkou ex-basisty Rolling Stones Billa Wymana a skladatele a klávesisty Jeana-Michela Jarrea v knize nehovoří žádné hvězdy popmusic.
Rozhovory s těmito osobnostmi, kterých se za svou kariéru novináře, dlouhá léta se zabývajícího právě téměř výhradně hudební publicistikou, totiž Dědek shrnul už před dvěma lety do knihy Live.
Vzpomínky na 20. století tudíž vypovídají o šíři současného Dědkova záběru, o jeho dobré přípravě na interview, ale i o schopnosti improvizace a bystré reakce, bez nichž je tato novinářská disciplína vždy poloviční.
Honza Dědek - Vzpomínky na 20. století
Ringier/Daranus, 256 stran
Hodnocení iDNES.cz: 80%
