Chuchvalec těl se pomalu šine tréninkovou halou za zvuku hudby. Z podivného slepence někde vykoukne ruka, někde noha. Postavy se v organickém pohybu ocitají tu nahoře, tu zcela dole. Jsme v pražských Jatkách78, kulturním prostoru pro nové divadelní formy a sídle Cirku La Putyka.
Podobný obrázek, zvlášť když choreografii režíruje Rosťa Novák, zde není neobvyklý. Trochu však překvapí, když z popsané změti těl náhle vykoukne tvář Lenky Krobotové, nahoře se veze Ondřej Malý a dole se mezi nohama ostatních válí Václav Neužil. Zbývají totiž necelé dva měsíce do premiéry divadelní novinky Honey, kterou zde společně s Putykou zkouší pražské Dejvické divadlo.
„Je absurdní, abychom v tak krátké době předváděli divákům, jak se Krobotová nebo Plesl naučili salto. To by asi bylo komické. Jde o to, jakým způsobem se budeme schopni doplnit a vzájemně předat zkušenosti,“ popisuje po zkoušce Lenka Krobotová, která se spolu s třetinou dejvického souboru rozhodla do projektu vstoupit. „Samo se to poskládalo, že část z nás je tady a část bude zkoušet něco jiného v divadle,“ dodává.
Rosťa Novák a Miroslav Krobot během příprav Honey
Rosťa Novák už před čtyřmi lety uvažoval, jak propojit činohru s novým cirkusem a posunout se někam dál. Obrátil se proto na Miroslava Krobota. „Je to jediné jméno, co mne napadlo; má zkušenosti s režírováním divadla i filmu, sám stál na jevišti i před kamerou, učil na DAMU,“ vypočítává. „Tak jsem ho oslovil, zda by nerežíroval představení Cirku La Putyka. Že z toho nakonec vznikla koprodukce s Dejvickým divadlem, je nadstavba,“ upozorňuje.
Krobot společně s Lubošem Smékalem napsali scénář pojednávající o dívce Honey. A nyní se jej spolu s Novákem, který má na starosti choreografii, snaží převést na pódium v netradičním žánru mísícím činohru s novým cirkusem. „Táta i Rosťa jsou schopni si naslouchat a berou to jako vzájemné obohacení,“ přibližuje nezvyklou spolupráci rozdílných režisérských osobností Krobotová.
„Hledáme tvar, který zatím asi neexistuje. Nabízelo by se, abychom my jen hráli a členové La Putyky jen létali vzduchem, ale cílem je fungovat v nějaké symbióze,“ uvažuje Václav Neužil, který si zahraje roli Rinalda, milence a zároveň uzurpátora hlavní hrdinky. „Honey putuje světem, dostává se do bordelu, mezi roztleskávačky i do různých snových světů a pak se vrací domů. Je to metafora,“ přibližuje děj a rychle dodává, že vše teprve vzniká a o čem to celé bude, ví možná jen Miroslav Krobot.
Raptor i voyer
„V tuhle chvíli hraji prehistorické zvíře raptora a zároveň onanistu a voyera. Obojí je beze slov a obojí pana Krobota zaujalo, když jsem to jako legraci dělal na zkouškách v Dejvickém,“ přibližuje spolupracovník populární scény Vladimír Polívka živý proces tvorby, na který jsou Dejvičtí dávno zvyklí. „Moc se nemluví, bude to hodně obrazové a se živou hudbou,“ upřesňuje ještě Neužil, který se o svou roli dělí s dlouholetým „Putykářem“ Jiřím Kohoutem.
Hlavní hrdinku Honey si pak za La Putyku vystřihne Anna Schmidtmajerová spolu s Jenovéfou Bokovou, pro kterou je to první divadelní zkušenost a která na poslední chvíli nahradila indisponovanou Marthu Issovou.
Účastnit se choreografií a končit každý den s bolavým a rozlámaným tělem je nezvyklá praxe pro všechny činoherní herce. Už během zkoušek někteří o volných chvílích polehávají na žíněnce nebo se snaží najít způsob, jak ulevit namáhaným svalům. „Je tu zima,“ stručně hodnotí podmínky zkušební haly anonymní vzkaz z nástěnky doplněný smajlíkem. Ostatně i velkorysé prostory holešovických Jatek jsou pro herce uvyklé na svou komorní scénu nezvyklé.
Při pohledu na zavedená jména, jako je Krobotová, Plesl či další činoherní host Ondřej Malý, se tak vkrádá dotaz, zda mají tito herci něco takového zapotřebí. „Často si tuhle otázku kladu, ale na rovinu mne hned napadá, kdy jindy si to zkusit než teď, dokud jsme v nějaké formě,“ říká Krobotová. „Všichni jsme zvyklí se trochu hýbat, ale je to samozřejmě náročné. To byl ale důvod, proč nás tahle forma divadla lákala,“ pokračuje. „Hrát pak večer Čechova představuje zase jiný výdej energie,“ dodává k náročnému dennímu režimu, kdy se v Dejvickém divadle normálně hraje.
„Každý den tu ztrácíme půdu pod nohama,“ přiznává Polívka. „Cítíme se jako nemotorná kopyta. Bude krutej podzim,“ souzní s ním Neužil během protahování. „Je to dobrý lék na ješitnost, potlačení ega a dosažení nějaké disciplíny,“ dodává ještě.
Nejde tu však jen o torturu, na place je především zábava. Zatímco Plesl zpívá do mikrofonu jakousi árii, Neužil se k němu potichu zezadu blíží v masce králíka. „Primárně je to hrozně fajn a sranda. V La Putyce od toho očekáváme, že se potkáme s hercem na jevišti. Poznáváme další možnosti,“ hodnotí za druhou stranu Schmidtmajerová, která většinu kariéry tvoří právě s Novákovým souborem.
Žádná hrazda
„Jsem mile překvapen, Jarda Plesl je pro mne člověk, který se skvěle hýbe. Možná o tom ani neví,“ hodnotí Novák fyzické dispozice herců. „Není tam žádná trampolína, žádná houpačka, žádná hrazda, ale pohyb, adrenalin a poezie cirkusu,“ upřesňuje Novák, aby diváci nečekali herce z Dejvic třeba na laně.
Kombinace oblíbených divadelních značek na jednu stranu způsobila, že se představení (v Jatkách nabízené tradičně v blocích) okamžitě vyprodalo. Dalo by se říci, že úspěch je předem zaručen. Novák však upozorňuje, že propojená popularita má i druhou stránku. „Očekávání svazuje, je to veliký risk,“ upozorňuje.
Honey má premiéru 12. listopadu, po podzimním bloku se bude hrát opět na jaře.
