"Muži pijí, aby sebrali odvahu někoho sbalit. Pak chlastají, aby utopili bolest z odmítnutí. Potom můžou říct, že se jim nikoho nepodařilo dostat, protože byli ožralí." To se píše v historicky nejprodávanějším norském debutu, v knize Madse Larsena, jež vychází česky jako Holokoulí.
Madsen ji napsal v roce 2003, tehdy způsobila senzaci, práva na knihu koupilo rekordních čtyřiašedesát zemí. Dlouhé měsíce se diskutovalo o tom, zda jde o perverzní šovinistický deník, či o svobodomyslný dokument odhalující pravdu o vztazích. Jeho odpůrci a odpůrkyně ho pálili přímo na ulici, debatovalo se o něm v televizi i na dětských hřištích.
Když čtenář přetrpí erotické scény, ukáže se Larsenova svobodomyslnost v podstatnější rovině než v možnosti dostat do postele kohokoli i jeho znalost sociologických vzorců chování. "Dokud je sexuální dobývání způsob, jakým muži získávají status ve společnosti, nebudou muži vnímat ženy jako sobě rovné bytosti, které si zaslouží důvěru a moc," říká jedna z žen.
Holokoulí je reálnější verzí Padesáti odstínů šedi. Zatímco Jamesová napsala Popelku pro dospělé, Larsen stvořil uvědomělý, přestože nadržený deník o tom, jak vnímá vztahy velká část západní populace. Hodně smutné čtení.
