Hollywood má problémy s realitou

  • 3
Jodi Tyneová je rozhněvána a soudí se. Zdá se jí i oběma jejím dcerám, že společnost Warner Bros. vylíčila jejího bývalého manžela v megasnímku Dokonalá bouře z roku 2000 jako povýšeneckého, bezohledného, tvrdohlavého a riskuchtivého člověka, který zavedl posádku do záhuby.

Russell Crove, hlavní představitel geniálního matematika v čerstvém snímku A Beautiful Mind, zase ztělesňuje laureáta Nobelovy ceny Johna Nashe. Pro zakrývání sexuální ambivalence a zmírňování projevů schizofrenie hlavního hrdiny se snímek stal terčem kritiky ze strany homosexuálů a psychiatrů.

Problémům se nevyhnul ani kasovní trhák Titanic. Obyvatelé malého skotského městečka Dalbeattie poblíž Glasgowa si veřejnou kampaní vynutili na společnosti Twentieth Century Fox pět tisíc dolarů, protože vylíčila místního rodáka jako důstojníka, který střílel po zpanikařených cestujících a pak obrátil pistoli proti sobě. Podle očitých svědků událostí však skutečný William Murdoch zemřel jako hrdina. Svoji záchranou vestu prý odevzdal jednomu z pasažérů a pak byl smeten z paluby do moře, když se pokoušel spustit na vodu záchranný člun.

Nedávným příkladem je také snímek Hurikán v ringu o boxerovi Rubinu "Hurikánu" Carterovi. Ve filmu Carter porazí a zle potluče boxerského šampiona Joye Giardella, který žije v New Jersey. Ten s odvoláním na svědky uvádí, že ve skutečnosti Cartera porazil, a nyní se proto domáhá, aby se alespoň na nosičích DVD objevil vysvětlující dodatek.

To jsou všechno příklady, kdy se realita střetla s hollywoodskou potřebou upravit ji tak, aby byla prodejná pro diváky. Upravená realita však zraňuje žijící aktéry i jejich potomky, a proto se v poslední době množí žaloby proti studiím za poškozování osobní reputace. Zákon prozatímstojí spíše na straně studií, která se ohánějí ústavním dodatkem o svobodě projevu, a považují případné zásahy do scénáře za pokus o cenzuru. A i když "natahování reality" občas zachází příliš daleko, jsou na straně filmařů i zastánci občanských svobod. Kdyby se dala volná ruka pozůstalým, vznikaly by totiž podle nich "hygienicky" čisté, ale patrně stejně nepravděpodobné verze.

Podle Johna Aquina, washingtonského právníka a poradce pro knihu o "fikcionalizaci" skutečných hrdinů ve filmech, se ledy přesto hýbou. "Zákon je sice ještě na straně zábavního průmyslu, ale veřejnost se stále hlasitěji ptá, zda si může o lidech vymýšlet hrozné věci jen proto, aby se vylepšil film," citoval jeho slova americký tisk.

Tyneová jako první opustila pole žaloby za urážku, protože mrtví podle amerických soudů už nevydělávají peníze, a proto je nemohou falešná prohlášení poškodit. Na společnost Warner Bros. vyrukovala u orlandského soudu na Floridě s klauzulí obchodního práva, která chrání jméno a podobu osoby proti komerčnímu využití bez svolení.

Vedle osobních křivd mohou však "filmy ze života" nadělat mnoho neosobních, kulturních škod. Scénárista a televizní producent Joe Honig uvádí jako nejkřiklavější případ Stoneův JFK z roku 1991 o komplotu vedoucímu k zavraždění Johna Fitzgeralda Kennedyho. "Celá generace dětí vyrostla v přesvědčení, že prezident Kennedy byl zavražděn konspirátory vedenými hercem Donaldem Sutherlandem," uvedl Honig.