"Jako dítě mě vždycky fascinovalo, když si dospělí vyprávěli o válce a vzpomínali na ni. Nechápala jsem, jak se ti, kteří válku zažili, zase dokázali vrátit k normálnímu životu," vysvětluje autorka, odkud se vzala prapůvodní inspirace.
O mnoho let později vařila v kuchyni a z rádia uslyšela vyprávění ruské ženy, jež prožila dětství ve válce a vzpomínala na to, jak jedli kůru z bříz. S obrazem holčičky okusující v šíleném hladu stromy se v hlavě Amandy Hodgkinsonové zrodila první věta románu Britannia Road 22. V díle nechybí popis březového háje, bílých kmenů a léčivé moci březové kůry, která v době, kdy nebyly k dispozici žádné léky, chránila děti před horečkou.
Obálka knihy Britannia Road 22
Dobrá adresa nestačí
Vypráví příběh přistěhovalců, kteří se těsně po skončení druhé světové války zabydlují na dobré adrese na anglickém maloměstě, v Britannia Road. "Je to obyčejné místo, ulice s takovým názvem je snad v každém městě. Hrdina Janusz od ní chce všechno, co nabízí: novou zemi, nový život. Je ironií, že tato adresa se svými konotacemi národní identity a hrdosti slouží také ke zvýraznění pocitu vyčlenění přistěhovalecké rodiny," vysvětluje Hodgkinsonová.
Kromě Janusze buduje nový domov jeho žena Silvana, spojuje je osmiletý synek Aurek. Jenomže jizvy z války se hojí jen pomalu a každý si do Britannia Road přináší tragické tajemství. Zatímco Silvana strávila válečné roky schovaná s dítětem v lesích, honila a stahovala králíky a snažila se sebe i malého uchránit před nepřátelskými, nebo "až příliš přátelskými" muži, Janusz prožil boje, odsun do Francie a vášnivé vzplanutí k tamní ženě. Aureka zvyklého jen na matku a na neustálý zvířecí boj o přežití v lese jeho otec děsí, je pro něj naprosto cizím člověkem.
"Jde předně o portrét prvotní lásky, vztahu mezi matkou a dítětem, o to, jak hrozně tíživá může být mateřská láska, ať už kolem zuří válka, nebo ne," popisuje jádro románu Sarah Towersová v The New York Times. I proto prý odkazuje Britannia Road 22 na Sophiinu volbu.
