Nečekaně milá deska, od prvního poslechu přitažlivá skladatelskou i zvukovou originalitou a soudržná ve všech podobách své jednoduchosti včetně polomluveného postpubertálního zpěvu. To není příslib do budoucna, ale hotové, v úprku nahrané a nahrubo produkované - tedy nepřearanžované - dílko, vytrysklé ze samorostlých, dosud ničím nezúžených talentů Marka Doubravy (kytara, klavír, též člen Tata Bojs) a Viktora Ekrta (baskytara, housle), jimž je hravost vším a zodpovědnost ničím.
Vzdáleně připomínají vpád Palečka s Janíkem do šedesátých let, hlouběji však souvisí spíš s brněnským progresivním rockem z éry Odvážných bobříků, Ještě jsme se nedohodli apod. Kytarově folkují, hospodsky vrzukají, garážově řežou, často s pomocí hostů, především Milana Caise (bicí) a Ondřeje Anděry (beat box). A houslemi jakoby valčíkově protančila i Janáčkova modrá vážka z Lišky Bystroušky. Zbrusu nový střih mají Seifert (vstupní, vlající Píseň o lásce) a Sova (rapovaná Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy), ale především Kainarův bolestivě nedovzpomínatelný Sen.
Výrazová odlišnost jeho úvodní a závěrečné verze - včetně drobného textového posunu - je skvělý, přesvědčivě zazpívaný nápad. Těžko ho proto umocňovat vřazením sedmiminutového mlčení. Světová móda němých drážek se ke hříčkám skupiny Hm... nehodí; ty jsou neagresivní, místy dadaistické i surrealistické, srostlé s texty. Nejvíc jich napsal někdejší Doubravův partner z trampského dua Petr Kotouš.
Hraje si s literární i životní zkušeností a v albu tvoří můstek mezi klasiky a současným básníkem Vítem Kremličkou, jehož pětiveršová miniatura Noc plná tajemství patří k nejtajemnějším minutám českého písničkářství. S jedinou výjimkou poněkud nenové parodie Muchacho Pedro lze potvrdit: je to zajímavé. Velmi. Poznávací znamení: prostřižená kolečka v celokartonovém (Doubravově) obalu.
| Hm...: To by mohlo být zajímavé CD, 60 minut, vydala firma g.parrot |
| 1.Píseň o lásce |
| 2.Píseň o přátelství |
| 3.šrámek |
| 4.Moje milá |
| 5.Asi si umřu |
| 6.Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy |
| 7.Ukolíbafka |
| 8.Don Juan |
| 9.Muchacho Pedro |
| 10.Motiv dívčí |
| 11.Zůstane jen ... |
| 12.Moje ruce |
| 13.Noc plná tajemství |
| 14.Sen |
Vzdáleně připomínají vpád Palečka s Janíkem do šedesátých let, hlouběji však souvisí spíš s brněnským progresivním rockem z éry Odvážných bobříků, Ještě jsme se nedohodli apod. Kytarově folkují, hospodsky vrzukají, garážově řežou, často s pomocí hostů, především Milana Caise (bicí) a Ondřeje Anděry (beat box). A houslemi jakoby valčíkově protančila i Janáčkova modrá vážka z Lišky Bystroušky. Zbrusu nový střih mají Seifert (vstupní, vlající Píseň o lásce) a Sova (rapovaná Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy), ale především Kainarův bolestivě nedovzpomínatelný Sen.
Výrazová odlišnost jeho úvodní a závěrečné verze - včetně drobného textového posunu - je skvělý, přesvědčivě zazpívaný nápad. Těžko ho proto umocňovat vřazením sedmiminutového mlčení. Světová móda němých drážek se ke hříčkám skupiny Hm... nehodí; ty jsou neagresivní, místy dadaistické i surrealistické, srostlé s texty. Nejvíc jich napsal někdejší Doubravův partner z trampského dua Petr Kotouš.
Hraje si s literární i životní zkušeností a v albu tvoří můstek mezi klasiky a současným básníkem Vítem Kremličkou, jehož pětiveršová miniatura Noc plná tajemství patří k nejtajemnějším minutám českého písničkářství. S jedinou výjimkou poněkud nenové parodie Muchacho Pedro lze potvrdit: je to zajímavé. Velmi. Poznávací znamení: prostřižená kolečka v celokartonovém (Doubravově) obalu.
 Pražská skupina Hm... shlíží na své debutní album To by mohlo být zajímavé. |
