Snímek sleduje jediný úsek spisovatelova života, kdy podle skutečné události píše slavný román Chladnokrevně. Jde spolu s Trumanem Capotem po stopách zločinu - a nepřímo tak i po stopě autorovy osobnosti.
V osamělé usedlosti v Kansasu mezi poli najdou hned v úvodu vyvražděnou rodinu, zatímco Capote perlí ve světě jiné samoty. Nad sklenkou v newyorské intelektuálské komunitě jak od Woodyho Allena, nezvykle posazeným hlasem, pohyby a gesty nehraje Philip Seymour Hoffman tuctovou karikaturu gaye, nýbrž jeho jedinečnou a přesnou studii.
Když se Capote vydá do Kansasu na reportáž, musí prolamovat nedůvěru vůči povýšenému a „divnému“ vetřelci, ač jeho odlišnost nikdo přímo nepojmenuje. Cestu mu zametá oddaná dávná kamarádka, jež se časem dopustí „zrady“: napíše také knihu, a úspěšnou.
„Co na ní všichni mají,“ brumlá si žárlivý Capote tichounce. Tichý je celý film, jako ony čtyři rakve, které se skřípáním otvírá, aby mohl v románu popsat každý detail. Tichý je okamžik, když vedou dopadené vrahy do cel, když začne proces, když Capote jednoho z nich oslovuje skrze mříže domáckého místního vězení.
Kromě ticha snímek vroubí zdrženlivá nezaujatost, s níž fotograf pořizuje portréty vrahů nebo Capote krmí poddajnějšího zabijáka lžičkou, nálada sychravé šedi, kterou projasní jediné slunečné záběry spisovatelova pobytu s přítelem ve Španělsku, a úporná soustředěnost.
Vše, co Capote podniká, dělá kvůli jednomu velkému PROČ: chce vědět, proč zabíjeli, jinak knihu nedopíše. Ale vystupuje přitom, jako by mu na srdci ležely i citovější motivy. V tom, jak hrdina vrahům pomáhá, ale zároveň je věcně využívá, se jim podobá a filmu dodává dráždivou nejednoznačnost.
Hledání pravdy o skutečném zločinu není podstatné, ostatně ti, kdo Chladnokrevně četli, mohou v kině při dušezpytných rozborech pachatelů a věčných odkladech poprav netrpělivě poposedávat. Ale hledání pravdy o Capotovi udržuje vzrušení.
Vtipný, úspěšný, známý, přitom osamělý, trochu i odpudivý muž, ješitný a marnivý, lačný světel popularity, nicméně nadaný nezpochybnitelným darem talentu - to je Capote, v němž Hoffman v podstatě shrnul souboj profesní otrlosti umělce a jeho svědomí.
Hereckého Oscara má asi v kapse, ale v tak tichém filmu je klíčový každý hlas, takže pro Hoffmana by se nemělo zapomínat na Cliftona Collinse Jr. v roli zpovídajícího se zabijáka schopného pláče.