Bývalá učitelka Dora se naopak zprvu jeví jako zapšklá a zlomyslná důchodkyně. Dovede jít na nervy i své jediné přítelkyni, ordinérně povadlé, nicméně citově ještě neokoralé Ireně.
Dora si vydělává psaním dopisů pro negramotné bloudící hlavním nádražím (z jejich útržkovitých diktátů hned v úvodu režisér sestaví téměř dokumentárně útočný obraz). Svou živností přitom zneužívá převahy vzdělání: dopisy, které jí stovky ztracenců s důvěrou svěří, pak doma kamarádce předčítá, zlomyslně je glosuje a často neodešle adresátům.
Ale pak jedna z jejích zákaznic zemře, sotva nadiktuje psaní dávno neviděnému otci svého syna, a u Dořina stolku postává osiřelý chlapec. Pohled jeho očí snese Dora déle, než by svěrákovský divák čekal. Tahle ručka se nevsune bezelstně do velké dlaně jediného trochu známého člověka v neosobním velkoměstě - malý Josue má z Dory strach a nenávidí ji. Ani Dora nespěchá, aby chlapce objala, dokonce jej prodá, aby měla na novou televizi; teprve pod Ireniným vlivem dítě ukradne zpět. Peníze rozlícenému gangu nevrátí, a tak má ta tragikomická dvojice opravdu pádný důvod k útěku, jehož cíl nepoznaný otec - není podstatný.
U Kolji schovávačka obou hrdinů tvoří jednu z etap příběhu vyřešeného dějinami, Hlavní nádraží se už po půlhodinové rozehrávce vydá na cestu řízenou zákony road movie.
Vyprahlá krajina neturistické tváře Brazílie i příhody, jež dovedou uprchlíky na mizinu, vroubí postupnou proměnu postojů i vztahů. Jeden ani druhý přitom nedarují svou důvěru lacino.
"Tvůj táta jen chlastá," křičí Dora v působivé scéně, kdy ukradnou jídlo a poté se navzájem zraňují.
"Jsi ošklivá a nikdo si tě nevezme," oplácí plačící Josue. Odmítavá uzavřenost vyvěrá z obavy před další možnou zradou a o to je nakonec nalezená blízkost cennější.
|
Hlavní nádraží (Brazílie - Francie 1997) | |
| režie | Walter Salles |
| scénář | Joao Emanuel Carneiro a Marcos Bernstein |
| hrají | Fernanda Montenegrová, Vinicius de Oliveira a další |
| distribuce v zahraničí | Sunfilm |
| čas | 112 minut, titulky |
