RECENZE: Když se idol Stmívání a šamanka spermatu potkají v kosmu

Není nad to, když režisér svůj film dopoví. Jako Claire Denisová tvrdící, že její High Life vypráví „o sexualitě, nikoli o sexu, a o smyslnosti, nikoli pornografii“. To vše pod rouškou sci-fi z kosmické lodi.

Ostatně francouzská filmařka objasňovala i název novinky. High čili vysoký tu prý znamená vesmír, Life neboli život symbolizuje motiv zrození člověka mimo Zemi. Ale také „high life“ v Africe, kde Denisová vyrůstala, značí životní styl bílých.

Možná je to až příliš vysvětlivek na průměrný film, v němž Robert Pattinson, idol dívek z upírské romance Stmívání, zosobňuje jedinou diváckou atrakci i jediného nositele tajemství. Protože v úvodu kamera odhalí, že vedle jeho postavy už se na palubě nachází pouze miminko, o které muž sám pečuje.

Originální začátek vzbudí zájem, jenže vypravěčský styl obsahuje tolik manýry, že zvědavost, co mu předcházelo, brzy udusí. Něco odhalí hrdina samomluvou, něco krkolomně únavné skoky v čase, hlavně se však odmaskuje pravý žánr.

Z vědeckého experimentu s mimozemským vyhnanstvím kriminálníků se vyklube pochybná sociální moralita. A ženská obdoba doktora Mengeleho, slovy hrdiny „spermatová šamanka“ v podání Juliette Binoche, která na posádce provádí reprodukční pokusy, posune slibovanou sci-fi k ornamentálnímu erotickému cvičení. 

High Life

50 %

Německo / Francie / USA / Polsko / Velká Británie, 2018, 113 min

Režie: Claire Denis

Scénář: Claire Denis, Jean-Pol Fargeau, Geoff Cox

Hrají: Robert Pattinson, Juliette Binoche, André Benjamin, Mia Goth, Lars Eidinger, Agata Buzek, Claire Tran, Ewan Mitchell, Victor Banerjee

Kinobox: 54 %

IMDb: 5.8

Aby se paluba pročistila, sáhne příběh ještě k modelovému hororu, nicméně z něj čiší, že navzdory filozofickému nátěru i estetickým kudrlinkám se Denisová upíná k výjevům v duchu kosmického porna. Mezihvězdný prostor tady zosobňuje pouze zástupný druh lidské izolace, jakou vytvářejí ateliérové dekorace od skleníkové zahrádky po takzvaný „box“ k provozování sólových intimností.

Batole otce přehraje

Je to škoda, dokonce zrada, protože nejsilnější stránkou snímku High Life zůstává právě osamělá každodennost otce s dítětem na bezcílné galaktické pouti. Nakrmit, přebalit, umýt, utišit, naučit je první krůčky, to jsou okamžiky podmanivé svou tichou čistotou, byť batole svého hvězdného tatínka herecky přebíjí.

Ovšem na druhé straně už okázalá artová schválnost pohřbila daleko zásadnější projekty než High Life, který si uchovává jeden typický rys. Na produkci přispěly i Německo, Spojené státy, Velká Británie a Polsko, přesto francouzský původ zbytečné vyumělkovanosti odhalí po pár záběrech i náhodný divák bojující s dřímotou.