Jinak působil zpěvák a kytarista James Hetfield před začátkem pražského koncertu tak, jak ho v poslední době média a firemní informace veřejnosti předhazují: vyléčený z alkoholové závislosti, vyrovnaný a v pohodě.
Koncert jste posunuli na dřívější hodinu kvůli fotbalu. To určitě nebyl váš nápad?To máte pravdu, nebyl, ale není to ani tak, že bychom netušili, o co jde. V Americe sice není evropský fotbal tak populární, ale dvacet let jezdíme po světě, takže víme, jakým je v Evropě fenoménem, že v něm nejde jen o hru, ale taky o národní hrdost, takže s tou časnější hodinou nemáme žádný problém. Kromě toho se i já na ten zápas rád podívám.
V poslední době hudební média vydatně řešila krizi uvnitř Metalliky a vaše léčení z alkoholové závislosti. Jste hodně otrávený, že musíte o těchto nepříjemných věcech neustále mluvit?
Vůbec ne. Jistě, mohlo by to být i tak, že by mě hovor na toto téma vracel zpět do špatných časů, ale u mě to naštěstí funguje naopak: připomíná mi to, že jsem se měl v minulosti mnohem hůř a že bych si měl momentální pohodu pořádně hlídat.
Jak vlastně došlo k tomu, že jste se rozhodl jít na léčení?
Dlouho jsem si říkal, že to nemůže být lepší. Že je můj život prostě takový, že alkohol bolest na chvíli utlumí, ale pak se cyklus opakuje, že s tím nic nenadělám. Ale pak nastal zničehonic zlom a já jsem si uvědomil, že musím zařadit zpátečku, jinak to špatně dopadne.
Metallica v té době zvažovala ukončení činnosti. Jak tato skutečnost kapelu poznamenala?
Je to jako v manželství. I když to třeba vůbec neklape, slovo "rozvod" způsobí paniku. Proto jsme se i my vyděsili, když padl návrh na rozchod. Pro mě to však mělo pozitivní závěr: uvědomil jsem si, že i když Metallica skončí, já neumřu. Možná nebudu v životě tak spokojený, ale přežiju to. Tohle zjištění mě nakoplo k úvaze, že sice bez Metalliky neumřu, ale proč končit, když to můžeme dát do pořádku.
Evidentně se to podařilo, jak ukazuje čerstvý dokument Metallica: Some Kind Of Monster. Počítali jste od začátku s tím, že budete tak otevření a upřímní, nebo se to prostě stalo?
Vůbec s ničím jsme nepočítali, zvlášť ne já. Jsem od přírody uzavřený člověk, takže jsem neměl žádnou zvláštní chuť se nějak odhalovat. Ale pak mě to strhlo a jsem tomu rád. Byla to taková duševní očista.
Když jste tedy viděl dokument poprvé, neměl jste s ním žádný problém?
Zhlédl jsem ho ve skupině lidí a byl to zvláštní pocit. Na místech nejniternějších odhalení mých stresů a depresí se třeba lidé smáli. Chtělo se mi křičet: Ale to jsem já, já jsem trpěl, vy mě vůbec nechápete! Ale pak jsem se uklidnil, protože jsem si uvědomil, že pohled zevnitř a zvenčí se nikdy nemůžou sejít. Nicméně bych každému člověku doporučil, aby se nechal dva roky natáčet. Hodně se o sobě dozví.
Platí tedy ve vašem případě přísloví: Co tě nezabije, to tě posílí?
Soudit můžu pouze podle svých pocitů, ale myslím, že ano. Jinými slovy bych to řekl asi takhle: dospěli jsme sice pozdě, ale přece.
 Fotografie z koncertu kapely Metallica v Praze (1.7.2004). Na snímku kytarista a zpěvák James Hetfield. |
 Fotografie z koncertu kapely Metallica v Praze (1.7.2004). Na snímku kytarista Kirk Hammett. |
 Fotografie z koncertu kapely Metallica v Praze (1.7.2004). Na snímku baskytarista Robert Trujillo (vlevo) a zpěvák James Hetfield. |
 Fotografie z koncertu kapely Metallica v Praze (1.7.2004). Na snímku kytarista a zpěvák James Hetfield. |
