Ze hry Herkules a Augiášův chlív

Ze hry Herkules a Augiášův chlív | foto: Divadlo na Vinohradech - Viktor Krombauer

Herkules šel vykydat Augiášův chlív. Neuspěl

Neexistuje příliš satirických divadelních her, které by i po více než čtyřiceti letech od svého vzniku zůstávaly nadále politicky aktuální a měly silnou vypovídající hodnotu o současné společnosti.

Přesto výjimka potvrzuje pravidlo a nasazení textu slavného švýcarského ironika Friedricha Dürrenmatta Herkules a Augiášův chlív v pražském Divadle na Vinohradech slibovalo, alespoň podle autorovy předlohy, svěží politické divadlo. Opak byl bohužel pravdou.

Výsostně jízlivá hra o nepovedeném "odhnojení" Augiášových chlévů, popisující, jak byrokracie umoří antického hrdinu Herkula, se v režii hostujícího Jaroslava Brabce změnila, především v druhé části, v bezobsažnou a beznázorovou činohru.

A to i přesto, že premiéroví diváci byli na politický humor připraveni a na pouhé dvě politické narážky za celé představení živě reagovali. Právě oslabení satirické a politické roviny celému představení zásadně ublížilo.

Jakmile došlo k marginalizaci obsahu, vyvstaly výrazněji další problémy. Prvním a nejviditelnějším nedostatkem byla čitelná nekompaktnost celého hereckého týmu.

Co naplat, že Oldřich Vlach jako milý postarší Herkules v kůži bílého lva podal velmi netradiční, "antihrdinský", s decentním odstupem zahraný nenucený výkon, když ostatní herci, snad s výjimkou Jaroslava Satoranského v roli Augiáše, podobnou stylizaci ignorovali či nedodrželi.

Naopak sólová extempore Svatopluka Skopala, Pavla Rímského a dalších působila jako nemotivovaná sebeprezentace vlastního komického nadání. Žádný obsah, žádná dějová souvislost, pouze snaha vyrobit třaskavý vtip za každou cenu. Jako bychom byli v televizní šarádě a nikoli v bájné, v představení srozumitelně prezentované, lehkovážné Elidě.

Bohužel záměrně nadnesené prostředí Elidy se pak v prvoplánovém, sebestředném herectví proměnilo na pouhou zjednodušenou dekorativnost. Ostatně mnoho dobrých scénografických i režijních nápadů utrpělo právě v přepjaté soustředěnosti na komický, vnějškový efekt, zatímco obsah se ztrácel kdesi za Olympem.

Škoda, že se na Vinohradech přestalo věřit divákům a jejich smyslu pro humor. Ne všichni jsme totiž odkojeni plytkým humorem televizních estrád.

FRIEDRICH DÜRRENMATT - Herkules a Augiášův chlív
Divadlo na Vinohradech, Praha. Režie Jaroslav Brabec j.h., překlad Jiří Stach, dramaturgie Tomáš Vondrovic.
Hodnocení MF DNES: 30%