Tak začíná seriál z hokejového prostředí Poslední sezona, který Česká televize uvede od října. Spojuje dvě lásky českého diváka: hokej a seriál. Vždyť jen dvakrát se sešly u obrazovky čtyři miliony lidí: při návratu zlatých hokejistů z Nagana a v úvodu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Deseti dílná sága se začala rodit před pěti lety.
Na šrámy lepidlo
V roce 2001 začali herec Martin Dejdar a producent Přemysl Pražský hokejovou látku chystat. Další rok přibrali producenta Petra Jákla a oslovili Ivana Hubače, autora atletického seriálu Dlouhá míle, aby napsal námět. Nad ním se sešli s připomínkami. Jakými? "Že by to chtělo ještě víc hokeje," vzpomíná Dejdar.
Roku 2003 se v pražské restauraci U svatého Václava sešlo hokejové nebe: zástupci tří generací národního týmu. Pětadvacet hokejistů po dva dny vyprávělo historky a radilo, jak seriál co nejvíc přiblížit realitě. Třeba jak může přijít hvězda NHL o peníze, aniž by jim to bylo k smíchu. "A pak šli na muzikál, Martin Ručinský se ptal, kde je Hudební divadlo v Karlíně," vybavuje si Pražský.
Osobní konzultace vedli tvůrci s Jaroslavem Nedvědem a pak s Josefem Beránkem. "Ten to s námi všecko odseděl, rozebral každou situaci - jak by se zachoval rozhodčí, jak by reagovali hráči," říká Dejdar. Zase uběhl rok; to už Dejdar a spol. jezdili za hokejisty do Liberce, sedávali s nimi v šatně, fandili jim, dokonce okusili francovku.
"Čím víc jsme se kamarádili, tím víc si z nás dělali legraci. Nakukali nám třeba, že šrámy během zápasu lepí doktor vteřinovým lepidlem. V seriálu to zůstalo, ale nevím," směje se Dejdar. Před natáčením prý šéf libereckých Bílých tygrů řekl - Tady bude nový stadion, my vám ho půjčíme. I juniory. Vzali seriál za svůj, včetně města.
Nohy z betonu
Mezitím zažil Dejdar situaci, nad níž dodnes kroutí hlavou. Na projektu se střídali režiséři, už se zdálo, že herec, který jej vybojoval, si v něm ani nezahraje, nakonec mu Hynek Bočan nabídl druhou hlavní roli. A pak mu volal, zda může být ve čtyři hodiny na ledě s výstrojí.
"Povídám, že to snad stihnu. A Bočan na to - Pojď na kafe. To už jsem byl ve střehu, Bočan kafe nepije. A tam mi řekl, že bych mohl hrát hlavní roli, ale potřebují rychle natočit mé záběry na bruslích a dát je ke schválení," vypráví. "Vyjel jsem na led a nohy se mi proměnily ve dva tuhé betonové sloupy. Nemohl jsem dýchat ani objet branku, celá střídačka zkoprněla, Bočan volal - Nemůžeš jet rychleji? Nemohl jsem. Hodinu jsem pak seděl v šatně a viděl zklamané obličeje. Prostě nervy, ještě nikdy v životě se mi to nestalo," vzpomíná.
Za dva dny volali, že role platí; od té chvíle byl Dejdar na ledě zase jako doma. Hokejové situace si herci zkoušeli ve Slaném, jejich poradcem byl Jiří Hrdina. "To byl náš lakmusový papírek, jeho nedůvěřivý, podmračený výraz postupně roztával a pak už dokonce šprýmoval. Původně nechtěl být ani v titulcích, nakonec hraje i v obraze."
Nálada strhla i režiséra: "Jako kluk jsem chodil fandit na Štvanici -tam se dupalo! Když propustili dva hokejisty po procesech 50. let z vězení a oni prvně nastoupili na led, celý stadion povstal a tleskal. Na to se nezapomíná." Podobně si Bočan zapamatuje seriálový zápas herců v rolích hokejistů s profesionály: přímo s Jágr týmem.
Ať se nenaštvou
Událost, která by zaměstnala světové manažery na dlouhé měsíce, se zařídila během tří dnů. Loni v červenci jeli tvůrci seriálu za Jágr týmem na soustředění do Prostějova. "Potkali jsme tam i Karla Gotta. Přišel Jágr s poraněným malíčkem, pak další hráči a beze všeho slíbili, že nám dají pár termínů na výběr a přijedou exhibiční mač sehrát," vykládá Pražský. Dohodli se na úterý 2. srpna. V neděli už věděli, že ostatní jsou jistí, jen nad Jágrem visel otazník.
"Byl ve Švýcarsku, čekalo se, zda obnoví soutěž NHL, s Omskem měl soustředění, záleželo na Rusech, jestli ho pustí. Musel by přiletět a odletět na vlastní náklady - proč by to dělal, honilo se mi hlavou," vzpomíná Dejdar. Až v neděli večer mu volali: Jágr bude, ale nikomu to ještě neříkej. V pondělí další telefon - Jágr je v Praze, kdy má být v Liberci? "Ale pořád jsem to nesměl nikomu říkat. Uklidnil jsem se, teprve když Jágr zaparkoval svůj vůz u haly, a z té úlevy se mi znovu roztřásly nohy," směje se Dejdar při vzpomínce na zápas, v němž skóruje z Jágrovy přihrávky před tisíci fanoušků v ochozech.
V nové hale se hrálo poprvé, a hned s nejlepšími hokejisty světa. "Byli skvělí, sehráli celé utkání a ještě se ptali, jestli máme všechno, že by přidali další třetinu," ocenil Bočan. "Jen jejich manažer prosil, aby herci nesurověli, že jeho kluci snesou hodně, ale běda, když se naštvou. No a přesně to se stalo," líčí režisér, jak profesionály tvrdost některých herců tak zaskočila, že prý žasli: Co blbnete? - a šli si stěžovat.
Přesně po roce, na předpremiéře seriálu se tomu společně zasmáli. "Člověk už není zvyklý na nezištnou vstřícnost, na to, že slovo platí jen na podání ruky," vysvětluje Dejdar, proč na některé chvíle Poslední sezony nezapomene. "Udělali to pro nás čistě z přátelství. A taky pro své děti, říkali - až je jednou uvidí."
