"Přijdou filmaři, kinaři i herci, pozváni jsou Jaromír Hanzlík, Tatiana Vilhelmová či Tomáš Hanák," slibuje za pořadatele Jan Jíra.
Večerem provede Aleš Cibulka, na programu budou snímky firmy Pathé ze sbírek Milana Wolfa a česká komedie o raných podfukářích filmového podnikání Zkáza Jeruzaléma, v níž se sešli Jaroslav Marvan a Miloš Kopecký.
"Minikino" v pasáži nabídne kolemjdoucím další Wolfovy archivy, například čtyři sestry Asti, dobové akrobatky v sukních do půli lýtek.
Ubylo sálů i diváků
První veřejná projekce stálého českého kina se konala v pražském domě U Modré štiky v Karlově ulici; uvedl ji Dismas Šlambor řečený Viktor Ponrepo, jehož jméno nyní nese kinosál Národního filmového archivu.
Ještě před Ponrepem vzniklo kino v Brně, ale německé. Sály rychle přibývaly, jen v hlavním městě jich bylo v roce 1910 šestnáct, od konce 20. let se zařizovaly pro zvukový film. Začátkem roku 1930 poprvé zazněla čeština v pražské Alfě při projekci Tonky Šibenice.
Po druhé světové válce se prosadil film barevný a koncem 50. let širokoúhlý. Nejvíc kin, celkem 3710, mělo Československo roku 1965; dnes jich má Česko kolem sedmi set a pláten – díky devatenácti vícesálovým kinům – o stovku víc.
Ještě výraznějšími změnami prošla návštěvnost tuzemských kin. Za rok 1925 činila skoro 63 milionů, pět let poté už 90 milionů a za válečné éry šplhala až přes sto milionů, což platilo i po válce.
Pokles přišel za normalizace v 70. letech a prudký pak v 90. letech s nástupem komerčních televizí, videa a DVD. Na jeden film přišlo loni v průměru padesát tisíc diváků, kdežto během války i po ní činil průměr přes milion.
Boj s obry
Ne náhodou se k oslavám stého výročí připojila zejména menší kina, bojující o diváky s moderními multiplexy. V hlavním městě dnes zahájí kino Evald, jež zároveň slaví desetiletí své existence, přehlídku děl Evalda Schorma, doplněnou dobovými "předfilmy" společnosti Pathé.
Světozor promítne pět titulů, jež vyhrály anketu filmového dědictví česko-slovenské kinematografie – Spalovače mrtvol, Ostře sledované vlaky, Obchod na korze, Markétu Lazarovou a Hoří, má panenko; spolu s Aerem chystá také výstavu plakátů.
Ponrepovské jubileum připomenou i některá kina v regionech, která se těžko drží nad vodou, protože premiérové hity dostávají dlouho po velkých městech. "Třicet kopií na stovky kin je málo," tvrdí Přemysl Šoba z kinařské asociace. "Třeba pomůže digitalizace, ale je nákladná."
Kina přispějí k jubileu oceněním nejstarších činných promítačů. "Někteří tu práci dělají přes padesát let. Jednoho máme náhodou zrovna u nás v Teplicích," prozradil Šoba.
