Největší pozornost přirozeně poutala sama Grimaudová, která již v minulosti v Praze vystupovala, nicméně v posledních letech byly zrušeny hned dva její koncerty. Roku 2007 nevystoupila na Pražském podzimu po konfliktu s jeho ředitelem, mezitím již zesnulým Pavlem Špirochem, loni se z blíže neurčených důvodů neuskutečnil její koncert na Dvořákově Praze.
Hélene GrimaudováMísto konání: Rudolfinum, Praha Datum: 5. března 2014 Doprovod: Česká filharmonie |
Každopádně to, co předvedla v Rudolfinu, byla satisfakce pro publikum a nejspíš i pro ni samotnou. Od techniky je zcela odpoutána, což koneckonců byla i dříve, ale nyní se ke všem jejím uměleckým kvalitám přidala ještě vyzrálost. Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Johannesa Brahmse není tak efektní jako jiné klavírní skladby, ale Grimaudová z něj dokáže udělat hit. Přednesla ho s krásným, plným tónem, a nebývalým citovým prožitkem. Je to především její energie a jakási samozřejmá přímočarost, která se zapisuje do paměti. Nicméně v zásobě má výrazové rozpětí největších klavírních mistrů. Druhá věta, Adagio, byla nádherně něžnou a hlubokou meditací, která přikovávala k sedadlům.
Grimaudová je ve svém zaujetí ovšem také osobitá, snad i nevyzpytatelná, pro dirigenta nemusí být asi vždy snadné s její hrou "srovnat krok", nicméně Jiří Bělohlávek a Česká filharmonie se sólistkou skutečně tvořili jedinečný symfonický celek, jímž je toto dílo především. Po bouřlivých ovacích Grimaudovou ještě přidala Posthumní etudu č. 1 Frédérica Chopina.
Hvězdný výkon v druhé polovině koncertu neprávem odsunul do pozadí skupinu domácích sólistů, kteří se v první části podíleli na Koncertu pro dřevěné dechové nástroje, harfu a orchestr od Paula Hindemitha. Zaposlouchat se do jejich muzicírování bylo stejně potěšující jako do jímavé melodičnosti v Schubertově Symfonii h moll, zvané Nedokončená. Takovéto večery posunují Českou filharmonii mezi světová tělesa. Koncert se opakuje ještě ve čtvrtek a pátek, v neděli se orchestr a pianistka představí společně v Berlíně.
