Helena Vondráčkovou se svou stížností u Rady Českého rozhlasu nakonec neuspěla.

Helena Vondráčkovou se svou stížností u Rady Českého rozhlasu nakonec neuspěla. | foto: Lenka Hatašová / Supraphon

Vondráčková o zaslané stížnosti: Nechvástám se, ale hrát by mě měli

  • 147
Za celou kauzu podle zpěvačky může osobní antipatie bývalé šéfky Radiožurnálu Barbory Tachecí. "Když někdo zrovna moji osobu takovým způsobem vyřadí z vysílání prestižní stanice Českého rozhlasu, tak to není v pořádku," zdůvodňuje svou stížnost Helena Vondráčková.

Rada vaši stížnost odmítla. Co si o tom myslíte?
Zatím vám k tomu nemůžu říct nic. Dokud nemám oficiální vyjádření s odůvodněním, je předčasné se k tomu jakkoliv vyjadřovat.

Co vás vlastně k podání stížnosti motivovalo?
To, že jsem byla upozorněna dokonce i jedním pracovníkem Českého rozhlasu, že od příchodu Barbory Tachecí do Radiožurnálu bylo moje jméno z plejády mých vrstevníků a kolegů vymazáno z vysílání.

Vondráčková si stěžovala na program Radiožurnálu

GLOSA: Hudební publicista Josef Vlček se zamýšlí nad tím, zda mají starší umělci smůlu a upozorňuje na nově otevřené téma kulturních hodnot.

SPOR: Zpěvačka si stěžovala na playlist Radiožurnálu, Rada Českého rozhlasu v něm ale chyby nevidí.

Řešila jste to jinak než stížností?
Snažila jsem se nejprve osobně zkontaktovat s hudebním redaktorem Radiožurnálu a přijít věci na kloub. Proč tomu tak je, se mi ale nepodařilo zjistit. Chvilku jsem ještě čekala, ale protože už to trvá čtvrtý rok, podala jsem stížnost. Veřejnoprávní instituce by podle mého neměla a nemá právo kohokoliv ve svých pořadech selektovat. Vzhledem k tomu, že navíc Radiožurnál není stanice, kde by byla stylově vymezena nějaká koncepce, a mé kolegy běžně hraje, vznesla jsem dotaz na Radu Českého rozhlasu. Toť vše.

Helena Vondráčková

Ve stížnosti píšete, že vaše písně jsou součástí národního kulturního bohatství. Které to jsou?
Ta věta je podle mě nepodstatná. Ale když už to chcete, tak jde třeba o Červenou řeku, Malovaný džbánku, Dlouhou noc, Dvě malá křídla tu nejsou. Ať je zpívám doma, nebo v zahraničí, jsou ty písničky ohromně úspěšné. Nechci se tím ale chvástat, není v mé povaze, abych se vytahovala nebo povyšovala.

Nicméně právě tato slova vyvolala docela bouřlivou reakci.
Tak bouřlivou... Víte co, když někdo zrovna moji osobu takovým způsobem vyřadí z vysílání tak prestižní stanice Českého rozhlasu, asi to není v pořádku. Já jsem jen vznesla dotaz – proč? A chci to vědět.

Rozhlas říká, že na ostatních stanicích zahrál 817 vašich písní jen za duben.
To ano, ale to mě neuspokojuje. Prostě Radiožurnál mě zcela evidentně, jistě a od určité doby nehraje.

Kulturní bohatství dle Heleny Vondráčkové

Zpěvačka do něj ze svého repertoáru sama zařazuje:

  • Červená řeka: Coververze americké folkové skladby. Poprvé ji nahrál Kelly Harrell v roce 1926.
  • Malovaný džbánku: S písní Jindřicha Brabce vyhrála v roce 1977 Grand Prix Sopoty ve Splitu. 
  • Dlouhá noc: Diskotékový hit Michala Davida jí v roce 2000 znovu nastartoval kariéru. 
  • Dvě malá křídla tu nejsou: Česká předělávka soulové klasiky Killing Me Softly z roku 1972, kterou proslavili Roberta Flack či Fugees.

Trváte na tom, že přetrvávají osobní antipatie?
Stoprocentně ano.

Ale Barbora Tachecí říká, že je to nesmysl.
Ale já vím zcela definitivně a jasně, že mě z vysílání vyřadila.

Od koho to víte a máte na to nějaký důkaz?
Můj důkaz je výpis příjmů od Ochranného svazu autorského. V kolonce Radiožurnál je nula.

Váš manžel a manažer říká, že je to pro vás i ekonomická ztráta. Jak velká?
Peníze v tom nehrají žádnou roli. I když tím, že Radiožurnál odstranil moje písně z vysílání, samozřejmě poškozuje autory a textaře. Ale mně osobně – a to zdůrazňuji – v celé věci nejde o žádnou ekonomickou újmu.

Co bude dál, až obdržíte od rady zamítavý verdikt?
Zatím nemáme nic vymyšlené. Až se dozvíme odůvodnění, tak se uvidí.