Catatonia má k tomu i nápady, jež výtečně váže do svých převážně pomalých písní. To je samozřejmě recept na úspěch. Catatonia: Equally Cursed & Blessed CD, 45 minut Vydala firma Warner Music
Navíc vlastní zpěvačku Cerys Matthewsovou.
Skupina si už vyslechla spekulace o vlně postbritpopu, v jejímž čele prý stojí společně s Manic Street Preachers, ale to je spíš snaha Catatonii kamsi zařadit.
Kapela není sezonní vlaštovkou.
Pozici si budovala postupně: na albu Why Beyond Blue z roku 1996, jež ctilo pozici alternativního rocku, a loňském titulu International Velvet, který má komornější, líbivější fazonu.
Na novou desku měla Catatonia - ověnčená hity Mulder & Scully a Road Rage - více peněz i času na realizaci oněch nápadů.
V hodinářsky vyvážené baladě Bulimic Beats se neztratila ani mezi smyčci a harfou; pomalá nahrávka má omamný sametový tah, stejně jako hitovka Dead From The Waist Down, jež album otvírá. Občas Catatonia dozdobila muziku ještě vloženými zvuky, třeba atmosférou Londýna ve výtečné rockové písni Londinium.
Trumfem Catatonie je blonďatá Cerys Matthewsová: v baladě Valerian dokonale splývá s muzikou a při punkující palbě Storm The Palace stojí v čele útočících kytar, často nasazuje joplinovsky přichraptělý rejstřík.
Ve stylové proměnlivosti je prosto autentická, jako by si tkla před závorku slova ze skladby Post Script: "Když budeš ve lži, zemřeš jako lhář." Často mění dramatické role i během jedné skladby, když se z vypravěčky stává zúčastněnou osobou a naopak (She's A Milionaire, Karaoke Queen, Shoot The Messenger). Matthewsová je jako né médium, vnáší do muziky pětí, polarizuje ji. Nejsilnější kousky Catatonie jsou postaveny právě na kultivovaném vnitřním pnutí, které tvoří motor jejich kašírované muziky a dává posluchači záruku, že se k albu Equally Cursed & Blessed může vracet.
17. dubna 1999
