Kořeny Hazydecay se sice datují kamsi do roku 1996, sama kapela ovšem za počátek své moderní historie považuje rok 2000.
"Ať si říkají, co chtějí, my naši muziku cítíme jako zničující tajfun řinčivých kytar a výrazných melodií," přibližují Hazydecay vlastní hudební projev.
V intencích zjednodušujícího škatulkování lze olomouckou čtveřici přiblížit jako agresivnější odnož tzv. nu-metalu. Možná ještě lépe: jako melodické HC s odkazy k doom-metalu.
Hazydecay jsou na české rockové scéně relativně známou formací, která už měla tu čest představit se na několika prestižních festivalech a v nemálo oblíbených klubech kol kolem České republiky.
Zkušenosti, které moravští rockeři nabrali neúnavným koncertováním (tak jako většina jejich kolegů - Status Praesents, Existence, Cocotte Minute či the.switch), přetavili na aktuální desce Jewelz of concrete v pomyslné zlato.
Album se honosí kromě profesionálně dobře odvedeného řemesla především výrazným stylovým záběrem. Posluchač si během půlhodiny, kterou těch devět písniček zabere, projde hájem metalu, HC, hip-hopu i goticrocku.
Ve své tvorbě se Hazydecay spoléhají nejen na řízné kytarové riffy, které na sebe vrství a vytvářejí tím mozaikovité pozadí, ale také na charismatický vokál lídra Adama B. Sychrowa.
Je to hlavně dobrá práce s melodií a jeho hlas, nezřídka inklinující k žánrovým legendám z Korn či Deftones, co povyšuje Hazydecay nad běžný solidní průměr.
