Václav Havel s výtiskem hry Odcházení

Václav Havel s výtiskem hry Odcházení | foto: Jan Zátorský, MF DNES

Havlovo Odcházení se zdařilo

  • 1
Na novou hru Václava Havla se čekalo osmnáct let. Nebývá zvykem, aby hra vyšla řadu měsíců před premiérou, nebývá ani obvyklé, aby byl její text samostatně recenzován.

Ovšem na Havlovo Odcházení od začátku platí jiná měřítka, a dokud nebude žít jevištním životem, mumraj kolem něj zdaleka nebude u konce.

Hned na úvod je třeba konstatovat: Odcházení je dobrá hra. V mnohém je typicky "havlovská", na některých místech lze soudit, že autor s mírnou ironií parafrázuje sebe sama.

Balábile postav, které chrlí "náhodně" vybrané repliky z předcházejících scén, známe z Larga desolata, jejich následný divoký rej na rockovou hudbu zase z Pokoušení.

Kancléřovo dilema
Právě na vrcholné hry Largo desolato a Pokoušení navazuje Odcházení především. V centru hry je havlovsky nerozhodný, až trochu slabošský intelektuál, postavený před zásadní morální rozhodnutí.

Od Leopolda Kopřivy z Larga desolata či doktora Foustky z Pokoušení se bývalý kancléř Vilém Rieger liší tím, že je politik. Nestojí v opozici vůči moci, ale je z jejích struktur právě vyvržen.

Jako takový selhává i v mnohem menším mravním dilematu, než před jaký Havel postavil Foustku či Kopřivu.

Tady již nejde o zachování vlastní integrity,  tahle mefistofelská nabídka je daleko přízemnější: Rieger se nechá zesměšnit vlastně kvůli vládní vile, kterou coby doslouživší politik musí opustit.

Zkušenosti v politice obohatily Havla, mistra v demaskování fráze, novými možnostmi. Floskule  jako "úvaha v dlouhodobém horizontu" či věta "zavedli bychom tím zaměstnanost, což by vedlo ke snížení nezaměstnanosti" jsou typickými reprezentanty politického ptydepe.

S Learem i Čechovem
Jedním z nových nápadů je autorův komentář k ději a poznámky inscenátorům, které mají zaznít z reproduktoru a zastavit tak na chvíli dění na scéně.

To, co na první zdání může vypadat jako pohled do autorské kuchyně, je ve skutečnosti ironická nadsázka, hra, korunovaná závěrečnou tečkou, totiž větou, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Podobně zábavné je využití citací z Krále Leara a Višňového sadu, jež posilují grotesknost hry.

Ruské reálie, v nichž panstvo opouští vilu v kočáře a míří do garsonky ve vesnici sto verst daleko, hru znovu odpoutávají od jakékoli zakotvenosti do konkrétního prostředí.

Mechanismus moci, v němž handl vítězí nad morálkou a v zájmu zachování  místa u žlabu se bez skrupulí přebírá politická rétorika – to jsou jevy známé všude.

Václav Havel: Odcházení
Respekt Publishing Praha 2007, 90 stran, doporučená cena 100 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %