V režii Daniela Špinara a v novém překladu Hanuše Karlacha je zítra uvede pražské Divadlo na Vinohradech. Hlavní roli hraje Dagmar Havlová, která je od září zpátky na domovské scéně jako členka souboru.
Královské představení
"Letos je to přesně třicet let, co jsem sem nastoupila poprvé. A mám tu za sebou také dvě hostování, mohla jsem si vyzkoušet reakce publika a bylo to úžasné," řekla už při tiskové konferenci v divadle Havlová. Stuartovna pro ni znamená velkou příležitost zahrát si ve velkém klasickém, téměř královském dramatu.
"Marie Stuartovna je titul vpravdě královský, a kde jinde než právě v divadle na Královských Vinohradech by mohl rezonovat silněji?" ptá se režisér inscenace Daniel Špinar. Ten, i přes svou lásku ke klasickým tématům, údajně pojal Marii Stuartovnu moderně.
"Práce na překladu a na úpravách textu trvala půl roku a je hlavně srozumitelnější. Snažili jsme se vystříhat přebujelých, květnatých, romantizujících pasáží a soustředili jsme se na akčnost situací a vyostřenost politických slovních přestřelek, které mezi sebou postavy dramatu vedou," říká.
Tvůrci adaptace se prý mohli rozhodnout mezi romantickým a krutým pojetím. A volili krutost. Špinar také s trochou nadsázky přiznává, že jednou z největších inspirací pro něj byl srpnový koncert Madonny na pražském Chodově.
"Tam jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je, přivítat skutečnou královnu. Formálně je to na inscenaci vidět, místy je scéna tak velkolepá, jako by nešlo o historii, ale o současnou celebritu," usmívá se.
Kromě Dagmar Havlové, která hraje Marii Stuartovnu, se na Vinohradech představí Lucie Juřičková jako Alžběta, Mariina milence Roberta Dudleyho hraje Jan Šťastný. Mariinu chůvu, které jako jediné Schiller dovolil "cítit k Marii něžnost", ztvární Jana Hlaváčová.
Rozum proti romantice
Své drama napsal Friedrich Schiller už v roce 1800 a na okraj k němu tehdy poznamenal: "Moje Marie nebude vzbuzovat žádnou rozcitlivělou náladu, to nemám v úmyslu, chci ji udržet stále jako fyzickou bytost a patetično musí být spíš obecným hlubokým pohnutím než osobním a individuálním soucitem."
Děj dramatu se odehrává ve dvou dnech mezi podepsáním rozsudku smrti nad Marií Stuartovnou anglickou královnou Alžbětou I. a samotnou popravou.
"Obě královny, Marie i Alžběta, jsou skutečné historické postavy, a jejich souboj dnes vnímáme hlavně v rovině symbolické – je to zápas racionality a romantismu. A romantismus většinou v tomto tvrdém světě nemá šanci na přežití," vysvětluje režisér Špinar.
V Schillerově dramatu je však ještě další zápas, tedy konflikt mezi katolickou a protestantskou církví. A zatímco například slavné zpracování Roberta Bolta Ať žije královna dodržuje historickou věrohodnost a obě královny se tváří v tvář nesetkají, u Schillera je divadelnost vystavěná právě na jejich střetu.
"Studoval jsem podrobně historii té doby, a pokud by se obě královny setkaly, příprava takové události by v té době trvala minimálně rok. A záznamy o něčem takovém nemáme," uzavírá Špinar.
