Od roku 1994 ji každé dva roky uděluje český PEN klub, jehož je Havel čestným předsedou. Havel byl oceněn za "celoživotní literární dílo a dlouholeté prosazování čapkovských humanistických ideálů".
"Kurt Vonnegut napsal, že spisovatel je člověk, který nerad píše. A já se přiznávám k tomu, že vlastně nerad píšu. Možná kdybych psal o něco raději, mohli byste se těšit z více mých divadelních her, článků a projevů. Ale někdy si říkám, že je to vlastně dobře – že bych se ve všech těch nenapsaných hrách, článcích a projevech opakoval a udělal z nich fráze," řekl Havel při přebírání ocenění, které se pojí s finanční odměnou ve výši sto padesát tisíc korun.
Havel dále pokračoval, že nejméně rád začíná psát. Když se rozepíše, je to prý už o něco lepší. Upozornil také na zvláštní okolnost, že on, který tak nerad píše, musel každý týden napsat jeden projev – pod diktátem času, bez ohledu na dobrou či špatnou náladu, chuť či nápady. "Já tuto zkušenost nikomu z vás nepřeju, čímž nechci říci, že bych vám nepřál tu funkci," s úsměvem poznamenal.
Jeho projev byl stručný, ale příjemně sebeironický, v mnoha ohledech "ladil" s laudatiem kritika Vladimíra Justa, který v Havlových hrách zdůraznil autorskou hru s frází a promiskuitou slov.
Havel navíc obdržel dva "dárky". První byl od Jaroslava Hutky, který zazpíval slavnou píseň Havlíčku, Havle. A část publika zpívala s ním. Druhou hudební vložku obstaral s dovětkem, že PEN klub musí na produkcích šetřit, sám předseda české sekce Jiří Dědeček. Zatímco Hutka zpíval o Havlovi disidentovi, Dědeček pěl Ódu na prezidenta.
Tradici Ceny Karla Čapka založily v roce 1994 České centrum Mezinárodního PEN klubu a Společnost přátel českého PEN klubu. Od té doby se uděluje každý sudý rok za prozaické, dramatické nebo esejistické dílo českého autora, případně za dílo celoživotní.
O ceně rozhoduje porota, která tentokrát pracovala ve složení Jana Červenková, Daniela Fischerová, Helena Haškovcová, Josef Jařab, Vladimír Just, Oldřich Král a Jiří Pechar.
