Loutky pro Havlovu hru Motormorfóza

Loutky pro Havlovu hru Motormorfóza | foto: archiv, MF DNES

Havel má světovou premiéru. S loutkami

  • 1
Na hru stačí dva herci a šest barvitých loutek trochu připomínajících televizní gumáky. Ostatně satirická jednoaktovka Václava Havla Motormorfóza, která má dnes světovou premiéru v newyorském divadle Ohio, vypráví o pružnosti a hlavně o proměnách.

Devět představení je součástí dvouměsíčního festivalu, který se na jevištích v Manhattanu a Brooklynu koná u příležitosti Havlových sedmdesátin a jeho studijního pobytu na Kolumbijské univerzitě.

Jak už název napovídá, v Motormorfóze nemohou chybět motory aut a mopedů, v něž se vinou strašlivé choroby začínají proměňovat lidé. Havlova vize ovlivněná absurdními dramatiky si pohrává s všeobecnou posedlostí automobilismem, ale také s utkvělými představami, jak vypadat a myslet, kam patřit.

Ačkoli jedna z prvních Havlových her vznikla roku 1960 v Československu nadechujícím se z totální stísněnosti padesátých let, svým námětem má šanci rezonovat i v současné americké společnosti.

Kde jinde vyprávět metaforu o konformitě a zevnějšku než v zemi, kde dietu drží snad každý druhý Američan a jídla křičí: low callories! Humoreska, která zachází s vyššími úrovněmi života, nicméně končí pádem, osamělým voláním o pomoc.

Motormorfóza dosud nebyla nikdy uvedena, v upravené podobě se stala součástí Autostopu, představeného Ivanem Vyskočilem v jeho one-man show. Současné provedení zapojilo loutky, postavy uhnětené z papírové masy a lepidla s gumákovsky působivými, dojímavými rysy.

Což byl záměr - vyvolat emoce, dojmout, souznít. A přitom mimoděk vyvolat pocit, že umělé charaktery na vysokých bílých podstavcích lidem vlastně nejsou tak vzdálené. Najdeme tu různé typy: staršího profesora, uhlazeného playboye i naivní blondýnku.

„Vypadají a mluví jako lidé, ale zároveň vyslovují i to, co lidé říci neumějí nebo nemohou,“ říká herec Barry Weil, který spolu s kolegyní Tanyou Khordoc loutky navrhoval a vytvaroval, namlouvá, ovládá a režíruje.

Jak podotýká Weil, jsou loutky v současném americkém divadle oblíbené, pro politická poselství je často využívají zejména experimentální scény na dolním Manhattanu.

S loutkami pracují i dvě další adaptace festivalu, Žebrácká opera a Chyba. Havlův příběh byl pro americké prostředí v detailech upraven, český návštěvník je však nepřeslechne: z české Otavy se stala Mississippi, z mnohovýznačného Kavky Blackbird a z Felicie Mercedes.