RECENZE: V podání Murakamiho pobaví i ovce. Ironií navazuje na Vonneguta

  7:59aktualizováno  7:59
Murakamiho kniha Hon na ovci, ve které hlavní hrdina pátrá po tajemném zvířeti, se dá číst jako detektivka bez zločinu či milostný román bez lásky.

Haruki Murakami | foto: Random House

Hlavního hrdinu románu Harukiho Murakamiho Hon na ovci si jde jen těžko představit. Samozřejmě, víme, že je to životem znavený skorotřicátník, pracovník nevýznamné reklamní agentury. Že se oženil a rozvedl, aniž pořádně věděl proč. A že má přítelkyni, na které ho fascinuje určitý tělesný detail. Motivy jeho úvah a konání – to zůstává zahaleno střídmým, čirým vypravěčským stylem.

Hlavní hrdina přitom příběh sám vypráví. Čtenář se dívá jeho očima – pohledem bez osobního angažmá. Ani tehdy, když vypravěče osloví tajemný tajemník mocného muže v pozadí, se klidná hladina nerozvlní. Mladý muž si nezúčastněně vyslechne mafiánské výhrůžky a uvolí se, že podnikne pátrání po tajemné ovci. Objevila se na snímku, který náhodně vyfotil jeho dávný kamarád. Se svou přítelkyní vyráží vstříc pastvinám, přírodě a ovčímu tajemství.

Přízrak, jenž opanuje nitra lidí

Vybrat si jako mysterium ovci je zvláštní a vtipné zároveň. Zvíře představuje v příběhu něco docela absurdního – zvlášť to, po kterém hrdina pátrá. Je to jakýsi přízrak, který postupně opanovává nitra lidí. Hon na ovci tak nabízí porci mysteria.

Hon na ovci

Haruki Murakami

Odeon, 400 stran, 2016

Hodnocení­: 70 %

Díky Murakamiho vypravěčskému stylu kniha ale neupadá do moderních mýtů pro dospělé, jakýchsi odvarů ze šamanských obyčejů přírodních národů. Autor totiž vypráví, jako by psal detektivní román. Jeho styl je přirovnáván k Chandlerovi a platí to. Jen si místo drsného Marlowa představte muže, který dobrodružství prožívá v Japonsku poté, co nezúčastněně proplul japonskou obdobou revolty šedesátých let.

Sám Murakami řekl v jednom rozhovoru, že má rád Chandlera stejně jako Dostojevského a že jeho představa ideální knihy je spojit jejich dva styly dohromady.

Zápletka s ovcí je záhadná, poněkud vtipná a jistě i ironická. Mezi jinými Murakamiho literárními láskami se totiž uvádí Kurt Vonnegut a Richard Brautigan. Haruki Murakami zjevně aplikoval své vzory na japonskou realitu a vytvořil tak originální koktejl.

Murakami se původně živil jako majitel jazzového klubu a první román napsal z náhlého popudu v devětadvaceti letech, po nocích po práci.

Uspěl s ním, získal cenu pro literární debut a jeho třetí román Hon na ovci, který v Česku nyní vydal Euromedia Group – Odeon, znamenal opravdový průlom. Autor ho pokládá za začátek svého stylu.

Autorovo dvojče

Murakami je dnes světový romanopisec s miliony prodaných výtisků v překladech do více než padesáti jazyků. Jde o zřejmě nejpopulárnějšího a nejčtenějšího japonského autora své generace. Jeho rutinní autorský den se podobá spíše dnu vrcholového sportovce, však je Murakami vedle jazzu také milovníkem maratonů. Vstává ve čtyři hodiny ráno, pět až šest hodin pracuje, pak uběhne deset kilometrů, případně uplave kilometr a půl nebo obojí a v devět večer jde spát. Den co den. Hlavního hrdinu svých knih přitom chápe jako určitou podobu svého já. Jako by to bylo jeho dvojče, které kdysi unesli – jako by s ním sdílel stejnou DNA, měl ale jiný osud, říká Murakami.

Jeho hrdina dělá přitom v Honu na ovci všechno jiné, než že by odhalil své ledví. Osobněji se jeví jeho přítelkyně, díky svému přitažlivému tělesnému detailu. Oba se nicméně poddávají snu svého ovčího putování. Hon na ovci se dá číst jako detektivka bez zločinu a bez vyšetřovatele, milostný román bez lásky, duchovní román, kde ducha představuje ovce. Případně jako kniha o osobním vývoji, i když hlavní hrdina je na začátku stejně zmatený a odtažitý jako na konci.

Murakami možná svým úsečným, chladným a vtipným stylem vychází vstříc řadě čtenářů. Nechává totiž v textu dost prostoru, aby si ho mohli doplnit svým očekáváním a představami. A ve srovnání s vnitřním světem jeho hlavního hrdiny si v podstatě každý může připadat, jak bohatý vede citový život. To vše s náznaky lehce podvratného humoru, který napovídá, že nic se nemá brát tak úplně vážně.

Autor:

Nejčtenější

RECENZE: Doktor Martin v kině trestá herce, diváky i původní seriál

Miroslav Donutil při natáčení filmu Doktor Martin: Zločin v Beskydech

I Česká televize má právo na omyl. Jenže film Doktor Martin: Záhada v Beskydech, který právě vstoupil do kin, není...

„Cikáni nechodí do práce dřív, než musí.“ Seriál Most! hlásí ostrý tón

Hospodská parta ze seriálu Most!

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se zase jednou zapotí. Hlídá totiž pořady, které by mohly ohrozit mravní...

KOMENTÁŘ: Láme Freddie Mercury rekordy kin? Jen při ztrátě paměti

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

Tak sláva. Pohnutý osud Freddieho Mercuryho ze skupiny Queen a hlavně jejich skvělá muzika přivedly na životopisný film...

ANKETA: Vyberte nejlepší štědrovečerní pohádku za 25 let

Z pohádky Lotrando a Zubejda

Novodobou tradici, podle níž každý Štědrý večer vysílá vlastní či koprodukční premiérovou pohádku, zahájila Česká...

ČT má dva zábavné seriály, Rapla 2, Strážmistra Topinku a Koptův pořad

Druhou řadu seriálu Rapl natáčí v těchto dnech v Karlových Varech Česká...

Česká televize zveřejnila svůj program na první polovinu roku 2019. Takzvané jarní schéma obsáhne dva komediální...

Další z rubriky

Jsou knihy pro ženy hloupější? Barbara Nesvadbová odpoví Za scénou

Spisovatelka Bára Nesvadbová

Spisovatelka a novinářka Barbara Nesvadbová vydala svou třináctou knihu Momentky. Recenzenti i nakladatelé její tvorbu...

Chtěl jsem zažít pražské jaro, vzpomíná spisovatel Simon Mawer

Britský spisovatel Simon Mawer

V létě 1968 byl britský spisovatel Simon Mawer pár set kilometrů od Prahy. Toužil se podívat na události pražského...

RECENZE: Když se bortí svět i na Letné. Zuzanu Dostálovou si zapamatujte

Spisovatelka a violoncellistka Zuzana Dostálová

Občas se to povede, člověku se poštěstí a je obdarován více než jedním talentem. Své o tom musí vědět Zuzana Dostálová,...

Najdete na iDNES.cz