NEPŘEHLÉDNĚTE: Prodej Pottera provázely ovace + fotografie
Harry Potter a Princ dvojí krve je totiž skutečně zatím nejtemnější, až hororovou částí celé řady.
Na jejím konci zůstává Harry osamocen jako westernový hrdina: viděl víc hrůzy, než si může chlapec na prahu sedmnácti let představit, ale je odhodlaný zlu nikoli pouze čelit, ale bojovat s ním na život a na smrt.
J. K. Rowlingová se nechala slyšet, že mnoho čtenářů "šestka" zřejmě popudí. Snad proto, že kniha vystupuje z důvěrně známých šablon, jakými je start vyprávění u Dursleyových či závěrečné kapitoly, v nichž byl bojující Harry na poslední chvíli zachráněn svým ochráncem Albusem Brumbálem.
Pro román je to však plus – právě v předchozím titulu, Harry Potter a Fénixův řád, místy docházel Rowlingové dech a zejména finále nebylo tak velkolepé a přímý střet se zlem tak šokující jako v dosavadních dílech.
Ani zápletka tentokrát nepřipomíná obvyklou detektivní rošádu, protože se prakticky naplní vše, čeho se čtenář obává. Harry se musí ponořit do minulosti: aby mohl s Voldemortem bojovat, musí jej poznat ještě předtím, než se z něj stalo monstrum ztrácející lidskou identitu.
Přesto Rowlingová dokáže překvapovat dílčími pointami, provede jeden nebývalý obrat a rovněž odhalení identity prince dvojí krve je velmi překvapivé.
Spisovatelka především pokračuje ve vyznačené linii, v níž se z potterovských příběhů stále víc vytrácí selanka staré dobré Anglie, kde se podává čaj o páté, byť v případě čarodějnické domácnosti šálky připlachtí vzduchem.
Harry Potter se čím dál méně podobá laskavé pohádce: ostatně je to trend v určité části dětské literatury, která je stále ponuřejší a vyzněním se tolik neliší od nevlídné skutečnosti.
Nejde jen o to, že Rowlingová dokáže tak barvitě a sugestivně vykreslit scénu, v níž na Harryho útočí oživlé mrtvoly, až to svádí k bezděčnému okusování nehtů.
Největší krutost totiž spočívá v jednání a myšlení hrdinů: i děti se mohou obrátit ke zlu, jakkoli politováníhodné přitom jsou, ba ani členství v řádu Fénixe, tajné organizaci bojující s Voldemortem, nezaručuje čistá srdce.
Svět mudlů a čarodějů se čím dál více prolíná, Voldemortovi stoupenci vraždí na obou stranách. Paralela je nasnadě – nejen kouzelníci a mudlové žijí ve světě, v němž si nikdo nemůže být jistý svou bezpečností, ve světě plném úzkosti, v němž zlo útočí podle, náhle a ze zákrytu.
Dokonce i Bradavice ztrácejí výsadu jediného chráněného místa, když přijdou o ředitele Brumbála. Jde o jednu z nejtrýznivějších scén celé knihy, výjev, který popírá víru v přirozenou dobrotu člověka.
Ani tentokrát Rowlingová neochudila příběh o vtipné momenty, například duševní vývoj trojice kamarádů, kteří se snaží vyznat ve svých citech k opačnému pohlaví, nebo vykreslení požitkářského charakteru nového profesora na bradavické škole.
Pro tyto "legrácky" zahrnující soutěživost ve fanfrpálu či drobné půtky se spolužáky či profesory je však v "šestce" stále méně místa: hrdinové musí tváří v tvář zlu především předčasně dospět. Zejména Harry už si nemůže dovolit být rozlíceným revoltujícím teenagerem, nýbrž mladým mužem, který plně přebírá zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní.
Už není školákem, ale rovnocenným partnerem mnohem starších dospělých. Žijeme ve světě, v němž se nevinný věk dětství stále zkracuje – i to je jeden ze vzkazů Rowlingové čtenářům. Harry Potter definitivně přestal být čtením na dobrou noc.
