Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Harry Potter smrtí nešetří. Není první ani poslední

aktualizováno 
Díl od dílu jsou příběhy J. K. Rowlingové temnější. Nevzdalují se příliš dětskému čtenáři? A neměly by být děti témat smrti ušetřeny?

Harry Potter a Fénixův řád - snímek z filmu | foto: Profimedia.cz

Nejúspěšnější současná autorka Joanne K. Rowlingová otevřeně přiznává, že její knížky jsou z velké části o smrti. Na začátku je to tragický skon Harryho rodičů, ale umírají i další hrdinovi nejbližší - ředitel Bradavic Albus Brumbál či Harryho kmotr Sirius Black. Ale je to stále dětská literatura?

Dětství bývá často chápáno jako něco, co má nárok na bezstarostnost a co se musí hájit a chránit před tím, co neodvratně přijde. Děti by tomu přece ještě nerozuměly. Nerozuměly? Dětská psycholožka Václava Masáková míní, že smutek, bolest i smrt jsou součástí koloběhu života a je pošetilé a vlastně i chybné se jim bránit.

"Budou se s tím o to obtížněji vyrovnávat v dospělosti. Dobrá knížka může děti učit žít s fenoménem smrti," podotýká. Varuje však před samoúčelným vršením hrůzy, agrese a násilí, které má za následek, že je princip smrti vnímán podobně jako voda - samozřejmá, neškodná, zábavná hra, v níž jednoho zabijete a vynoří se další. Podle Masákové je tu i další otázka - nestává se v době, která bolest vytěsňuje, smrt nutně čímsi virtuálním, fiktivním?

Ulekl se, a proto mlčel
Už počátkem 40. let známý český kritik a někdejší ředitel nakladatelství Melantrich Bedřich Fučík varoval před ohraničováním literatury určené dětem, vydělováním smrti a utrpení, prvků celistvosti života. Ani staré dobré pohádky nikoho nešetřily. Běžně se spojují se šťastnými slovy "a všichni spokojeně a svorně žili", ale třeba O třech zakletých psech Boženy Němcové je v podstatě docela úzkostný příběh, vyznávající
příměr oko za oko, zub za zub.

Mstivá sestra přichystá bratrovi smrtící lože s dlouhou dýkou, na kterou se král Vítek nabodne a zemře. Psi ho sice posléze oživí, mají však královo svolení rozsápat původce, ať je to kdokoliv. Následky jsou komentovány stručně a chladně jako samozřejmá zákonitost: "Ráno, když se Vítek probudil, přiběhli k němu lidé a řekli, jaké neštěstí se stalo s jeho sestrou. Ulekl se, ale věděl, že se jí křivda nestala, a proto mlčel."

Jsou tu i další příklady pochmurných pohádek bratří Grimmů či Hanse Ch. Andersena, jehož mořská víla se vzdá nesmrtelnosti kvůli nešťastné lásce a smrtelně trpí. Sympatické postavy, včetně psa Bubliny, předčasně umíraly v příbězích od Jaroslava Foglara. A co teprve legendární mayovky, které školáci hltali pod lavicí už za autorova života a v nichž statečný Vinnetou umírá v horách, zasažen kulkou.

Pomoc nevyléčitelným
Apak roku 1973 vyšla krásná, smutná knížka Bratři Lví srdce Astrid Lindgrenové. Malý, těžce nemocný Karel (přezdívaný Suchárek) náhodně zaslechne hovor své matky, že zemře. A jeho obětavý bratr Jonatán pak zahyne při požáru domu, odkud Karla na poslední chvíli zachrání. Bratři však po smrti v pohádkové zemi Nangijale prožijí mnohá dobrodružství.

"Víš, že umřu? řekl jsem a rozbrečel jsem se." Jonatán se na chviličku zamyslel. Asi neměl chuť mi odpovídat, ale nakonec řekl: "Ano, vím to." Vzlykal jsem ještě víc. To je hrozná nespravedlnost," řekl jsem, "že někdo musí umřít, ještě než mu je deset." Knihu provázely útoky a obvinění včetně toho, že děti nabádá k sebevraždě. Autorka si stála na svém: chtěla poskytnout útěchu a naději dětem, které jsou nevyléčitelně nemocné a cítí se s hrozným vědomím samy.

Dnes už by autorce asi nikdo nic nevyčítal, natolik je současná literatura realistická. Dětští hrdinové stárnou rychleji, jsou samostatnější, ale i umínění a vzteklí, což však bývá obrana na osamělost a tíhu. Takový je třeba geniální chlapec Artemis Fowl irského autora Eoina Colfera, postavy Philipa Pullmana i Joanne K. Rowlingové.

Před pár lety se světovým a ceněným bestsellerem stala kniha Američanky Alice Seboldové Pevné pouto, v němž je čtrnáctiletá hrdinka zavražděna sousedem a svého vraha pozoruje z nebe. Lindgrenové, ale i Seboldové příběh je však přese všechno o naději. Podobně jako knížka české autorky Ivy Procházkové Myši patří do nebe, vyhlášená nejlepší loňskou dětskou knihou.

Myška Šupito se zabije při pádu ze srázu, ale ocitne se v nebi - společně se svým úhlavním nepřítelem, z něhož se časem stane nejlepší kamarád. A když se pak oba na zem vrací, je to ve vyměněných úlohách.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Americký spisovatel Dan Brown představil na knižním veletrhu ve Frankfurtu svou...
Šifru mistra Trumpa nezvládnu napsat ani já, vtipkoval Dan Brown

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Spisovatel Dan Brown je hvězdným hostem knižního veletrhu ve Frankfurtu, kde uvedl svou novinku Origin. Jeho příjezdu předcházely manévry podobné příjezdu...  celý článek

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.