Konečně se všechny nitky, které autorka nejslavnější ságy v dějinách dětské literatury a fantasy Joanne K. Rowlingová už od prvního dílu tak umně splétá, spojí v jeden velký kouzelný gobelín a duše čtenáře dojde uspokojení.
Ale opravdu dojde uspokojení? Inu, to bude hodně záležet na tom, jaký obraz nám hotový gobelín vyjeví, které tváře na něm zůstanou a které z něj zmizí jako tvář Siriuse Blacka z gobelínu s jeho rodokmenem.
Víme, že ztratíme přinejmenším dvě oblíbené postavy, a tak už se pomalu zase začínám bát o Hagrida, jak se o něj bojím už od Fénixova řádu. Dovolím si jednu předpověď.
Myslím, že jednou z obětí bude ten proklatě nepochopitelný profesor Snape – buď se ukáže, že stál celou cestu na straně dobra (mimochodem, já osobně tomu pevně věřím), projeví se ještě nějakým hrdinským skutkem a zemře tragickou smrtí, nebo je to přece jen bídák a odporný Voldemortův přisluhovač, a v tom případě zemře smrtí potupnou a zaslouženou.
Hlavně však doufám a věřím, že Harrymu (byť je možná jeho tělesná schránka jedním z viteálů) se podaří závěrečný souboj s Voldemortem přežít a že se po boku Ginny bude moci věnovat vytoužené kariéře bystrozora (vždyť přece vždy se může objevit nový Voldemort).
Koneckonců, Harry Potter je především dětská literatura, v počátcích téměř pohádka, a podle pravidel žánru se nesluší, aby nechal autor hlavní postavu zamordovat. Navíc myslím, že dětští psychologové a psychiatři (spolu s většinou čtenářů) by paní Rowlingovou upřímně nenáviděli.
Už nikdy Bradavice
Dozvíme se to už brzo, objasní se nám i řada dalších záhad či otevřených otázek, ale čeká nás také ta nevyhnutelná chvíle, kdy dočteme poslední kapitolu, poslední stránku, poslední odstavec. A dál nic.
Po tolika letech napjatého očekávání, vzrušených spekulací, diskusí, či dokonce hádek nám náhle nebude kynout nic dalšího, nikdy se už nepodíváme do Bradavic ani do Prasinek, neproletíme se na koštěti, na hipogryfovi ani na testrálovi. Nebo snad ano? Nepodlehne autorka volání, prosbám i kletbám čtenářů (a jistě jich nebude málo) a nevrátí se ke svým hrdinům? Nedočkáme se Harryho Pottera ještě po deseti letech?
Věřím, že ne. Ve své současné podobě je Harry Potter dílo neobyčejné a úžasné a žádná nastavovaná kaše by mu nejspíš neprospěla. Přestože to znamená, že v nás po dočtení sedmého dílu zůstane určitá – s nadsázkou řečeno – duševní prázdnota, kterou už obrýlený čaroděj s jizvou na čele nikdy nezaplní. Vždyť s Harrym vyrůstala celá jedna generace malých a dnes mladých čtenářů a znám i dost dospělých, kteří jsou jeho stejně fanatickými přívrženci.
Dnešní osmnáctiletí nebo dvacetiletí čekáním na vydání dalšího dílu strávili prakticky celý svůj čtenářský život. A upřímně se obávám, že co bude těžkou zkouškou pro čtenáře, bude ještě těžší pro překladatele. Přečíst si knihu podruhé či potřetí a alespoň částečně si připomenout radost z příběhu je snadné. Podruhé ji překládat by byla mírně řečeno pošetilost.
Co nahradí Harryho?
Co tedy bude dál? Co Harryho Pottera nahradí, a může ho vůbec něco nahradit? Bude Joanne K. Rowlingová pokračovat ve spisovatelské kariéře a přijde s novými, stejně zajímavými nápady a příběhy? Vždyť zakopat takovou hřivnu, jakou je její nesporné vypravěčské umění, by byl téměř hřích.
Upřímně řečeno, příliš tomu nevěřím. Že rozhází všechny své honoráře a bude muset znovu začít psát, aby se uživila, je bohužel dost málo pravděpodobné, přestože nakladatele pro nová díla by určitě nemusela hledat tak pracně jako v případě Harryho. Možná nepřestane psát úplně, ale do nové ságy, která by se alespoň trochu podobala právě končícímu příběhu, se sotva pustí.
Různých epigonů i rádoby "originálních" autorů už se našlo a ještě najde víc než dost. Na Harryho úspěchu se však kromě zmíněného vypravěčského umění podílelo tolik různých specifických faktorů, uměleckých, sociálních i dalších (které jsou dnes už analyzovány a pitvány v učených pojednáních a dizertačních traktátech), že asi nelze očekávat, že by se něco podobného v nejbližších letech opakovalo.
Paní Rowlingová prostě nasadila laťku "proklatě vysoko". A tak nám nezbývá než se těšit alespoň na poslední, sedmý díl, doufat, že všechno dopadne tak, jak bychom si přáli, a věřit, že si ještě jednou báječně počteme. Na shledanou za čtyři týdny v knihkupectví.
KDO JE PAVEL MEDEK
Překladatel z angličtiny, hlavní překladatel příběhů Harryho Pottera, i když první dva díly série do češtiny uvedl jeho bratr Vladimír.
Redukovat tvorbu Pavla Medka (1952) na Pottera by však bylo škoda – přeložil například paměti Isaaka Asimova, román Michela Fabera Pod kůží, klasické sci-fi povídky i příběhy Stephena Kinga, vtipný román Jeffreyho Archera Ani o dolar víc, ani o dolar míň, který roku 1989 vyšel v nákladu 110 tisíc výtisků.
Věnuje se též překladům odborné literatury, které připravuje pro nakladatelství Management Press.
Medek začínal jako delegát zahraničního obchodu, na této pozici byl v letech 1979–1983 v Etiopii. Jeho první překlad pochází z roku 1980 – šlo o detektivní příběh Modré kladivo od Rosse Macdonalda, kde vystupuje slavné soukromé očko Lew Archer.
