RECENZE: Stařík i školačka pokoušejí smrt. Tak ať, jestli je to těší

Před třiceti lety by se premiérový přírůstek našich kin nazvaný Happy End nejspíš uváděl proslulou frází televizní hlasatelky z Vesničky mé střediskové, tedy že „film nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťácké společnosti, ve které jsou alfou a omegou peníze“.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Ovšemže novodobé „nastavování zrcadla“ již není berličkou, jak propašovat k divákovi snímky z prohnilé kapitalistické ciziny, nýbrž specialitou režiséra Michaela Hanekeho, jenž si téma rozpadu vztahů a hodnot vyloženě hýčká. Ale nositel řady festivalových cen z Cannes před šesti lety natočil také Lásku: oscarovou, podmanivou, čistou, nedostižnou. A byť si z ní Happy End půjčuje klíčový motiv krajního projevu milosrdenství, zůstává nutně pouze jejím umělým, chladně vykonstruovaným i chladně odvyprávěným odvarem.

Obraz života společenské smetánky líčí Haneke očima školačky, která se kvůli podivné nemoci své matky stěhuje za otcem, jenž už má novou partnerku i dítě, do rozlehlého rodového sídla. Nachází se v Calais – zjevně proto, aby režisér mohl proti sebevzhlíživému klanu postavit úděl uprchlíků.

Sociální otázku nastolí navíc kolem pracovního úrazu, který rodinná stavební firma zosobněná Isabelle Huppertovou řeší s armádou právníků, či kolem útoku psa na dcerku služebné.

Sdílené tajemství

Nicméně hlavní pozornost kamery se upíná k rozvolněným vnitřním poutům. Rodina se sice v duchu rituálů schází u stolu, kde udržuje opatrně zdvořilou konverzaci, ale jinak se v rozlehlém, byť nijak přepjatě zbohatlickém domě stahuje každý do svého soukromého pelíšku. Dívka si skládá domácký propletenec spiklenectví, nevěr, křivd a rebelií z útržků hovorů, telefonátů či elektronické pošty; vůbec se tu pracuje s komunikační technikou včetně displeje mobilu. Zdánlivě mimo hry svých potomků stojí dědeček, jehož ztělesnil Jean-Louis Trintignant. A právě on se s vnučkou sblíží, protože je pojí podobné tajemství; oba pokoušejí smrt.

Happy End

55 %

Francie / Německo / Rakousko, 2017, 107 min

Režie: Michael Haneke

Scénář: Michael Haneke

Hrají: Isabelle Huppert, Toby Jones, Mathieu Kassovitz, Jean-Louis Trintignant, Loubna Abidar, Dominique Besnehard, Hassam Ghancy, Franck Andrieux, Franz Rogowski, Laura Verlinden, Fantine Harduin, Nabiha Akkari, Aurélia Petit, Philippe du Janerand a další

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.6

Má se o ně člověk strachovat? Spíše si řekne lhostejně: Tak ať, jestli je to těší. Hrdinové Happy Endu jsou totiž vzácně nezajímaví, neživoucí, odtažití, protivní a pod uhlazenou fasádou hysteričtí, vymodelovaní tak, aby splnili režisérovu tezi. 

Objevem není ani spojenectví podceňovaných zástupců nejstarší a nejmladší generace. A co dokáže nazdobit reportážně všudypřítomná kamera Christiana Bergera, zase vymaže přepjaté finále se vzpourou rodinného outsidera proti pokrytecké fasádě horních deseti tisíc, ke které Haneke využije uprchlickou krizi takřka plakátově.

Ale může si za to sám. Překonat vlastní Lásku se zdá nemožné.