Hapka a Horáček chystají další album

  15:47
Potěšující zpráva pro fanoušky této autorské dvojice: opět se dali dohromady a chystají další album. Pokud se povede jako ta předchozí, bude to dárek k jejich výročí. Brzy tomu bude dvacet let, co se skladatel Hapka a textař Horáček dali dohromady.

Na Okoři bije třetí. Je to znamení pro jedenatřicet koček Petra Hapky, pro kočky volně pobíhající i pro ty, které skladatel drží v karanténě malé králíkárny. Po patnácté hodině umělec skutečně vstává a krmí své šelmy. Stačí přitom vyhodit našeho fotografa: "Nemám na vás náladu, je brzo, přijďte tak v pět, to už snad budu probuzený."

Petr Hapka má dnes návštěvu. Vrátil se k němu ztracený syn, jeho dvorní textař Michal Horáček, a hudebník se mu chystá představit demoverze několika písní, které se ocitnou na jejich novém albu.

Po kratší pauze tedy opět pracuje úspěšný autorský tandem, jehož výsadní postavení v české populární hudbě nejpřiléhavěji vyjádřila Helena Vondráčková, když letos náhodou potkala Hapku. "Proč s Michalem nenapíšete taky nějakou písničku pro mě?" zeptala se. Odpověděla si hned sama: "No jo, pro vás já nejsem dost nóbl."

Šestého ledna uplyne dvacet let od památného večera, kdy začátečník Michal Horáček zaťukal s paklíkem textů na dveře už slavného Petra Hapky. Česká populární hudba tedy bude mít co slavit.
Horáček:
Přimlouval bych se za ohňostroj... Děkuji. Ale novou desku s Petrem chystáme jen tak, protože se nám chce. Bude to naše páté novinkové album.

Loni však vyšla deska Tak to chodí, kde vaše texty zhudebnil Jarda Traband Svoboda. Našel jste si mnohem mladšího partnera. Jak snášel Petr Hapka takovou nevěru po devatenácti letech?
Horáček:
Statečně. Dokáže ocenit dobrou muziku. Mám dokonce zprávy, že vybrané Svobodovy skladby z desky Tak to chodí pouštěl svým přátelům, aby je na ten titul upozornil. Obdivuju velkorysost. Vlastně jsem ti chtěl, Petře, říct: Díky.

Když jste teď po více než roce přilezl ke křížku, znamená to, že litujete zrady, které jste se na Hapkovi dopustil?
Horáček:
Ne. Deska s Jardou Svobodou - to byl plodný experiment. Znamenal nakonec jistý přínos i pro Petra Hapku. Objevili se tam málo známí interpreti. Za některé z nich bych dal ruku do ohně. S Františkem Segrádem či se Szidi Tóbias počítáme i pro nové album, které s Petrem právě připravujeme. Taková šansoniérka a takový šansoniér se nerodí každý den. Teď budou zpívat Hapkovy melodie.

Milostný vztah k hudbě

Michal Horáček textuje dvacet let, Petr Hapka skládá úspěšné písně dokonce pětačtyřicet roků. To vám na dveře ještě nikdy nezaťukal pocit, že to, co děláte, je už jenom prázdná rutina? Tohle se stalo například Kurtu Cobainovi už v sedmadvaceti, a tak se zastřelil.
Hapka:
Tak to bývá. Někdo se dokáže živit hudbou celý život, a přitom to vlastně neumí, jiný se zastřelí jako mladík v garáži, i když je to skvělý muzikant. Něco takového mě naštěstí zatím nikdy nenapadlo. Necítím se jako rutinér.

Někteří kritikové říkají, že byste měl.
Hapka:
Kritici? Ti mě nezajímají. Jsou to jen závistivci.

Znám dost takových, kteří mají přinejmenším rádi hudbu a dobře ji znají...
Hapka:
No jo, ale hudba nemá ráda je. Je to podobné, jako když má někdo milostný poměr s krásnou ženou a nějaký jiný muž do ní hučí: Co na něm máš? Já se ti divím, dej si na něho pozor... Dá se snad říct, že ten nešťastník má k té ženě, která je v tomto podobenství ztělesněním hudby, blízko, ale jen v tom smyslu, že bydlí ve stejném domě jako ona. Žije tam někde dole, v plesnivém bytě u sklepa. Taky ji miluje, to se ví, ale nemá na ni, nikdy ji nedostane, tak aspoň pomlouvá její milence. To je hudební kritik.
Horáček: Polobohem české kritiky je F. X. Šalda. Byl to vzdělaný pán a skvělý stylista. Ale v malířství cítil despekt k Antonínu Slavíčkovi, proslulé je jeho ohrnování nosu nad Karlem Čapkem... Když se dnes různí adepti textařství ptají na můj názor ohledně svých děl, odpovídám jim: K čemu je vám mé dobrozdání? Věřte sobě a síle své touhy něco říct. Ostatní by vás jen znervózňovalo a zdržovalo.

Ještě k té rutině: zkušený talentovaný skladatel ví, jak dojmout posluchače.
Hapka:
To vím samozřejmě velmi dobře.

Takže se občas dopouštíte citové manipulace s lidmi.
Hapka:
Jestli to berete takhle, tak v tom případě jsem ten první citově zmanipulovaný člověk já. To já se musím do motivu, do melodie nejdřív zamilovat, musím a chci tu lásku prožít, než se odvážím novou píseň přehrát tady Michalovi. Můj vztah k hudbě je ryze milostný.
Horáček: Zamilovanost je fakt důležitá. Ale taky má své meze: zamilovaný člověk, který se o svém citu pokouší napsat písničku, ze sebe vydává jen takové uslintané bubliny. Ocitl se totiž v samotném oku uragánu a není s to vydat o té bouři působivé svědectví. Hodně textů, které prošly mou autocenzurou, je o lásce, zrodily se však spíš z touhy po ní, z obavy, že ji ztratím, z milostné vzpomínky... Určitý odstup od tématu nebyl zpravidla na škodu.
Hapka: Ještě k té citové manipulaci... já tak sice neskládám, ale proč by tímto způsobem nemohla vzniknout velká díla? Spousta velké hudby je, jak se říká, tažená za studena, bez lásky. No a co? To jde. Na druhé straně pamatují dějiny hudby i velké skladatele, kteří ani neznali noty, tvořili intuitivně, zcela spontánně. Podstatné je, že měli nápady. Notový zápis a instrumentaci obstarali hudebně vzdělaní lidé v jejich blízkosti.
Horáček: Mně by to korektoři určitě taky upravili, hlavně kdyby bylo co upravovat. Ale na řemeslo nežehrám. Má zlaté dno.

Když jste na to řemeslo tak bezelstně narazil – zlořečení kritikové vašim textům, zejména těm z devadesátých let, vyčítají, že v nich už zůstalo jen to řemeslo. Jsou prostě vysezené.
Horáček:
Že bych si to teď s kritiky jako vyřídil? Nemám proč. Žádné z mých desek se nedostalo takové kritické chvály jako zrovna té nejčerstvější. Tak to chodí. Ale hlava se mi netočí, stejně jako mi netěžkla, když mi vyčítali hojnost kulturních a filozofických odkazů a považovali to za vysezenost. Já s knihami normálně žiju a napájím se z nich, není to póza. Každý člověk je nějak určen. Pro mě je takovým určujícím zážitkem klapot psacího stroje z pokoje, kde můj otec po nocích překládal díla pokrokových dramatiků ze spřátelených zemí i ze států třetího světa. Vždy se ovšem snažil odvést co nejlepší práci. Předkládal jednotlivé formulace u rodinného stolu k posouzení matce. "No, to jsi vyjádřil pěkně, to se ti povedlo," chválila ho. Nebo ho pěkně utřela. Ty debaty byly věčné, a právě na takových zdánlivých nicotnostech jsem pochopil, že každá věta je nesamozřejmá. Proto i řemeslná stránka věci je důležitá.

To bezesporu, ale...
Horáček:
Počkejte, úsilí zvládnout řemeslo ze mě textaře neudělalo. Základní byla touha vyprávět silné příběhy.

Tady vás asi otcovy překlady rumunských či portugalských divadelních her příliš inspirovat nemohly. Nebo se mýlím?
Horáček:
Inspiroval mě samotný tátův příběh. Příběh o zápasech s myšlenkami a se slovy. Jinak pro mě byl zjevením Bob Dylan. A jeho doba, kdy vznikalo to, čemu se tady říkalo protestsongy.

Ale? Vaše texty – obzvlášť ty, na které složil Petr Hapka ty nejúspěšnější šlágry – nenesou známky přílišné společenské angažovanosti. Vlastně marně vzpomínám, že byste svou tvorbou za něco nebo proti něčemu bojoval.
Horáček:
Jak by ne. Psal jsem o nesamozřejmosti světa. A to ve světě, kde všechno bylo určené "vědeckým světovým názorem". Proto to bylo hodně proti něčemu a hodně pro něco. Jistě to nebylo velkolepě odbojné a nebyly to politické agitky. Kdybych je však psal, dostal bych se jen na opačný pól světa, vytyčovaného komunismem. Neměl jsem primárně politickou, ale vždycky jen uměleckou ambici. Tu mám v písních pořád.
Hapka: Píseň, která má být provozována veřejně, má jiné poslání než v soukromí vyprávěný sprostý vtip. K mé hudbě ani k Michalovým básnickým textům se nehodí vulgarismy. Tečka. Ty bych nechtěl. Jinak beru všechno. Pak na slova skládám melodie.
Horáček: Dává mi tím svobodu, za kterou jsem mu vděčný. Jeden z nejlepších textařů naší populární písňové tvorby Zdeněk Borovec mi nedlouho před smrtí řekl: "Vy nevíte, co máte. Vy si můžete psát, co chcete. To vám závidím." Sám celý život textoval jen hotové skladby, byla to věru filigránská díla. Kdykoliv jsem se o to pokusil já, strašně jsem se nadřel.

Lepší je jako barový pianista začínat než končit

Smím se zeptat, zda jste jako skladatel také něčím určen, pane Hapko?
Hapka:
Jistěže. Někdo se jako hudebník narodí, já jsem jako hudebník, a to hudebník barový, dokonce už vznikl. Moje matka, ač školením operní zpěvačka, se mnou zpívala až do osmého měsíce po barech.

Dobře. Ale co vám později nahrazovalo klapot psacího stroje, jímž otec Horáček tak zapůsobil na svého syna Michala? Hudba, která se v Československu vysílala na přelomu padesátých a šedesátých let, to nebyl žádný Dylan ani francouzské šansony, ale česká poststalinská pop-music.
Hapka:
U nás doma žádné rádio s Milanem Chladilem nehrálo. Zato tam maminka hodně korepetitovala, takže jsem vyrostl na evropské klasické hudbě. Málokdo tuší, jaké bohatství se skrývá v písňové tvorbě skladatelů, kteří jsou dnes známí hlavně jako autoři velkých opusů – oper, koncertů a symfonií. Především jejich skladby jsem slyšel matku zpívat. Dnes vydržím poslouchat jedině Radio Classic.

O tom, že se stanete skladatelem, jste začal uvažovat už tehdy, když jste poslouchal matčin zpěv?
Hapka:
Já jsem o svém životě nikdy neuvažoval. Já jsem ho žil. Nanejvýš jsem si v určitém věku všiml, že mi ta muzika – hraní i skládání - docela jde.

Nebál jste se někdy ve svých muzikantských začátcích, že z baru cesta nahoru nepovede?
Hapka:
Musel jsem se nějak živit, a jenom komponováním divadelní hudby to nešlo. Dnes vidím, že hraní po barech pro mě bylo obrovskou školou. Skladby, které jsem hrál, jsem si velice často nepamatoval, musel jsem tedy improvizovat, a to tak, aby se to dalo poslouchat. Není ovšem sporu, že lepší je jako barový pianista začínat než končit.

Jak to, že jste jako mladý hudebník nepodlehl vlně big beatu? Vždyť ten poznamenal celou českou populární hudbu. Rock se ve strašlivě zkarikované podobě hrál i na festivalu politické písně v Sokolově, rock to tady na čtyřicet let vyhrál.
Hapka:
Mě moc nebavil. Byl na mě příliš hlučný. Zamlada jsem byl dixielanďák, a když přišel rock, natahoval jsem spoluhráčům z orchestru, kteří té módě podlehli, za trest jejich žesťové nástroje. Od té doby vím, že třeba narovnaný pozoun má čtyři metry.

Říká vám něco trend posledních let, takzvaná World Music, která vytěžuje lidovou hudbu nejrůznějších etnik?
Hapka:
Já to vítám. Jen ať jiné národy předvedou, že mají co říct. Víte ale, co mi vadí? Uvedu osobní příklad: nemám moc rád latinskoamerické písně. Přesto je dokážu napsat, ano, na objednávku, jako filmovou hudbu. Samotného mě to ani nenapadne. A představa, že jdu na koncert skupiny produkující "autentickou papuánskou hudbu" a zjistím, že ten band řídí a provozuje nějaký Jožka z Vinohrad, mi připadá směšná.
Horáček: V tomhle se shodnem. Ať se předvádějí sami Papuánci, a to s veškerou papuánskostí.
Hapka: Výborně to dělají hoši z Čechomoru.

Ale českou dechovku na žádném festivalu etnohudby ve světě nechtějí. Mám z toho pomalu komplexy.
Hapka:
Dechna mi není zvlášť milá, ale její současné postavení jí nepřeju. Je to tím, že se dechovkou už dlouho nezabývají žádné osobnosti. Stačil by jeden nový Vejvoda a brzo by se objevila i nějaká nová Škoda lásky, což byl světový megahit.
Horáček: Určitě, to se může stát, a nejen v hudbě. Vzpomeňte si, jak okouzleně zíral Picasso na obrazy... Preislera, Štyrského, Filly? Ne - Josefa Lady.

Podstoupil jsem řadu náročných operací

Pane Horáčku, před rokem vám střepy rozbitého skla brýlí při tenise málem rozmixovaly oko...
Horáček:
Podstoupil jsem řadu náročných operací. Zpočátku hrozilo, že bych mohl přijít i o obě oči. Pak vypadala reálně už jen ztráta toho poraněného. "To nic," utěšoval mě pan přednosta, "dnes už se dělají tak perfektní protézy, že nikdo nic nepozná." Pak svitla naděje, že by mi ta série zákroků mohla vrátit zrak úplně. Uvěřil jsem jí, těšil jsem se, že na to postižené oko uvidím skoro tak jako před zraněním. Bohužel... Ještě to bude napínavé. Chtěl bych prostě vidět o něco lépe.

Změnila tahle životní zkušenost vaše vidění světa? Neberte to prosím jako pokus o černý humor.
Horáček:
Po operaci mě zavolali do vyšetřovny. Stál tam pan přednosta, pan primář, doktoři, vrchní sestra. Asi jedenáct lidí. Mezi nimi malinká červená židlička. Ukázali mi na ni. Posadil jsem se a oni na mě zkoumavě hleděli. Nevydržel jsem to: A co se mnou uděláte teď? Pak pan profesor Kuchyňka řekl: "Teď vám budeme držet palce." Moje vidění světa to ovlivnilo v několika směrech. Zaprvé – važme si lidí, kteří nám umějí říct nepříjemnou pravdu. Nepromarníme pak zbytečně čas, ve kterém už s jejími následky můžeme začít bojovat. Zadruhé – i těžce zraněný člověk je na tom mnohem líp než mnozí zranění ještě víc. Zatřetí – radujme se z každého dne. Je nesamozřejmý.

Promítlo se utrpení, kterým jste prošel, nějak do vašich textů? Samozřejmě, pokud jste měl vůbec pomyšlení na psaní.
Horáček:
Podivuhodné bylo, že jsem skoro neměl pomyšlení na nic jiného. Jako by ve chvíli, kdy se člověk nejvíc snaží nahmatat nějakou oporu, nahmatal jsem to psaní. Tak jsem – bohužel trochu příliš názorně - poznal, že bez toho nemůžu být. Potíž byla v tom, že s bolavýma očima se skoro psát nedá, ostatně neměl jsem ve špitále tehdy ani tužku. Tak jsem tedy usilovně, jako bych se modlil, zkusil dát něco dohromady po paměti. Ke třetí ráno jsem usínal. Po páté zas procital... Když jsem si to pamatoval, tak mi přišlo, že to stálo za to. V tom případě jsem zavolal Hapkovi. Ostatně v pět ráno je to v Praze jediný člověk, kterému se dá něco diktovat prostě proto, že je svěží. Zapisoval to rukou na osmerky papíru, za devět dní osm textů. Tolik jich obvykle napíšu tak za dva roky... A ještě jedna divná věc: snažím se vyhýbat milostným tématům, ale tyhle byly milostné všechny.

Půjde-li všechno podle plánu, bude na této várce vzniklé v extrémních podmínkách stát vaše příští společná deska. Oslovíte také vaše tradiční interprety?
Horáček:
Také. Nový bude kromě Szidi Tóbias a Františka Segrada, které jsem přivedl z nehapkovského projektu, především Jarek Nohavica. Toho už lákáme dlouho. "Hoši, napište mi nějaký pořádný šanson," odbýval nás. Nedávno však řekl: "Tak tohle beru." Rezervujeme mu dvě písničky. Také Richard Müller by se měl vrátit...

Nic jiného než písničky vás neláká? Třeba vyzkoušet si muzikál.
Hapka:
To už nám navrhoval před lety jeden impresário v kostkovaném saku a květované košili, no - ten, co nám na výstavišti koupil tu kotletu...
Horáček: Úspěšný muzikál je prý zlatý důl. U nás ale nemáme základní podmínky, vždyť jen dobré muzikálové herce spočítáš na prstech jedné ruky.
Hapka: Mě by muzikál rajcoval tím, že by každé představení bylo jiné.
Horáček: Mě taky, zároveň by mi však vadilo, že to dílo nejde zachytit do definitivního tvaru.

Slyšel jsem, že vy jste letos zjara koupili pořádnou kotletu Michalu Vieweghovi, aby s vámi do toho šel a napsal scénář původního muzikálu.
Horáček:
To je pravda, kotletu jsme Vieweghovi koupili a dohodli jsme se, že se dohodnem. Ale upřímně řečeno – zatím si to vážně neumím představit. Viděl jsem totiž na Broadwayi Cats podle veršů T. S. Eliota. To bylo tak perfektně udělané, že zatím netuším, jak se aspoň přiblížit kvalitám tohoto kusu. Kdybychom neměli být ani na dohled, tak to radši vůbec ne. Sbohem, zlatý dole.
Hapka: Ne, naším muzikálem se zatím opravdu nevzrušujte. Ale deska - ta bude.

10 největších hitů firmy Hapka&Horáček
Levandulová (Hana Hegerová)

Štěstí je krásná věc (Richard Müller)
Buřty, pivo, nenávist (Petr Hapka)
S cizí ženou v cizím pokoji (Michal Kocáb)
Šaškové počmáraní (Bolek Polívka)
Individualita (Petr Hapka)
Citová investice (Daniel Landa)
Kocour se schoulil na tvůj klín (Petr Hapka)
Dívám se dívám (Petr Hapka a Lucie Bílá)
Žít a nechat žít (Hana Hegerová)

Petr Hapka
Skladatel, dirigent a multiinstrumentalista napsal hudbu ke stovce celovečerních filmů, například Deváté srdce, Panna a netvor, Holky z porcelánu, Kráva. Na Horáčkovy texty složil alba Potměšilý host, V penzionu Svět, Citová investice a Mohlo by tu být i líp; některé skladby sám nazpíval.
Narodil se 13. května 1944 v Praze. Byl vícekrát ženatý, má šest dětí.

Michal Horáček
Textař, spisovatel a podnikatel se dříve živil jako plavčík, skladník, umývač černého nádobí a novinář. Od patnácti let se věnuje všem druhům hazardních her, po roce 1989 založil sázkovou kancelář Fortuna, vlastní stáj dostihových koní. Narodil se 23. července 1952 v Praze. Je ženatý, manželka Rut je novinářka, mají spolu dvě děti a žijí v Roudnici nad Labem.

Petr Hapka (vlevo) a Michal Horáček odpovídají čtenářům iDNES.

Petr Hapka (vlevo) a Michal Horáček odpovídají čtenářům iDNES.

Petr Hapka (vpravo) a Michal Horáček odpovídají čtenářům iDNES.

Petr Hapka (vlevo) a Michal Horáček

Autoři:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...