Hana Zagorová: Všechno zlé mám za sebou

  • 16
Nejčastěji používá slovo „báječné“. Z jejích písniček o duhových vílách, malovaných hrníčcích a bludičkách se zdá, že se bezstarostně vznáší kdesi v oblacích. Už přes třicet let tím klame. Její život je o dost drsnější než hity, za které devětkrát získala Zlatého slavíka. Hana Zagorová zná utrpení, které přináší nemoc, a ví, jaké to je bojovat o přežití.

Vždycky se šířily různé pověsti o tom, jak vážné jsou vaše potíže s krví. Bylo by vám nepříjemné, kdybychom mluvily o vaší nemoci?
Je to moje soukromá věc. Blízcí fanoušci věděli, že musím chodit na transfuze. Ale nikdy jsem neměla potřebu mluvit o tom, jak často, za kolik týdnů a co to obnáší. Myslím, že většina publika o tom neměla ani tušení a dodnes to neví. Kvůli nemoci jsem odřekla hrozně málo koncertů. I když je pravda, že jsem při nich párkrát omdlela. Ale na podrobnosti se mě neptejte.

Z toho, co se o vás dá vyčíst, mám dojem, že vedete bezstarostný život, jen si s manželem cestujete po světě, a jak s oblibou říkáte, všechno je tak báječné... Je to únik z reality?
Hm (mlčí a přemýšlí). Tak, jak se vyjadřuju, možná se vám zdá, že lehce infantilně, tak mluvím celý život. I kdybych si dávala pozor, stejně tak budu mluvit. Asi právě proto, že jsem zažila hodně utrpení, tak se těším z každého dne. Vím, jaké to je, když máte pocit, že zítra nebude.

Měla jste ho víckrát?
Mockrát. A vlastně nejen kvůli nemoci.

Jak to myslíte?
No, nedávno jsem se přiotrávila plynem. Ležela jsem, děsně mě bolela hlava a já to přičítala viróze. Najednou jsem si všimla, že v bytě umírají kytky. Zrovna jsme v té době měli měnit plynový kotel. Něco se v něm ucpalo. Když přijeli plynaři, říkali, že jsem měla pořádné štěstí. Mohla jsem dopadnout jako Jiří Šlitr, který se takhle udusil plynem tady nedaleko, ve stejné ulici. Je to zvláštní, že mě zase málem dostal plyn.

To zní přímo tajuplně. Proč říkáte „zase“?
Jednou mě tady v bytě přepadl kluk, který zvonil, že jde odečítat plyn. Přišel s plynovou pistolí, nastříkal mi ji do obličeje. Já se začala dusit.

Vytipoval si vás?
Ano. Měl mě zpacifikovat a jeho kumpáni to tady chtěli vykrást.

Jak jste z toho vyvázla?
Když jsem se začala dusit, zpanikařil a vlekl mě do koupelny, kde se mě snažil vzkřísit. Pak jsme seděli tady u kuchyňského stolu. Strašně blbě jsem kvůli tomu plynu viděla. Pořád jsem mluvila a snažila se ho přesvědčit, že je to šance od Boha, aby se polepšil. Byl to sedmnáctiletý kluk. Plakal. Pak odešel. Karel Vágner mi tehdy strašně vynadal, že jsem to ihned neohlásila na policii. Že je to nefér vůči ostatním lidem, protože ten kluk může příště přepadnout nějakou babičku, kterou nevzkřísí, protože to nebude ta zpěvačka Zagorová. Taky nám došlo, že neplakal z lítosti, ale proto, že se mu do očí dostal ten slzný plyn.

Nešla jste na policii?
Nakonec ano. A oni ho našli. Měl toho za sebou víc. Na kriminálce říkal: Tak vy mi přišijete i tu Zagorku. Zjistila jsem, že to je mládenec, který bydlí tady za rohem.

Co kdybyste ho potkala?
Po několika letech jsem tady před domem nasedala do auta a viděla ho, jak vede za ruku malé dítě. Tak jsme se na sebe jen tak dívali.

To jste v tomhle bytě už tedy zažila docela dost. Když jste bývala v osmdesátých letech na vrcholu popularity, prý vám fanoušci malovali na chodník srdíčka a čekali v zástupech na podpisy. To bylo tady v tomhle vinohradském domě?
Ano. Fanoušci vždycky čekali, kdy půjdu domů. Zaplnili schody od nejvyššího patra až do přízemí. Vždycky jenom udělali uličku, aby mohli po chodbě projít ostatní nájemníci. Obdivuju je, že mi nikdo z nich nevynadal za to, co tady musí kvůli mně snášet. Chodník a všechny zdi byly pomalované. A pozor, nebyl tam jediný sprostý nápis.

N a   H r a d   m ě   z v a l i   t e n k r á t   i   t e ď

Kolik jste v té době největší slávy, o které mluvíte, zvládla za měsíc koncertů?

Takových dvaadvacet až osmadvacet. Když byly dvojkoncerty, tak ještě víc. To byly i dvě velké haly za sebou, kam přišlo deset tisíc lidí.

Byla jste v té době šťastná?
Ano, ale tak nějak jednostranně. Lhala bych, kdybych tvrdila, že není nějaké naplnění, když na vašem koncertě křičí osm tisíc lidí. Ale skloubit tohle všechno se soukromím, na to jeden život nestačí.

V čem byl problém?
Pro chlapa je těžké, když je žena populárnější a ještě víc vydělá. Když úžasný a ve světě uznávaný kardiolog, docent a nevím co ještě přijde do restaurace a všichni řeknou - ten s tou Zagorovou... To těžko překousne. Tak si muži raději v době, kdy jsem měla koncert, zašli na večeři se slečnou, která se na ně dívala jako na obrázek za to, že jí pomohli do kabátu.

To se vám opravdu stalo?
Ano, párkrát. V podstatě na tom zkolabovaly všechny mé vztahy.

S takovým počtem koncertů byste v dnešní době byla mnohonásobná milionářka. Jak to bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech?
Za koncert se bralo šest set korun hrubého. Asi pět nás mělo privilegium, že jsme dostávali devět set. Patřil mezi nás i Karel Gott. Vlastně jsem v té době ani neměla čas ty peníze utrácet.

Znamená to, že vaše privilegovaná skupina byla u tehdejších mocných zvlášť oblíbena?
To tedy neznamená. Nešlo o to, být oblíben, ale nevadit.

V čem jste dělala ústupky, abyste nevadila?
Prostě jsem měla určitou sebekontrolu. Jenom dvakrát se mi stalo, že moje texty neprošly komisí, která tehdy schvalovala, jestli se mohou zpívat. Jenže to bylo žánrem, který jsem dělala. Takový Vladimír Merta počítal s tím, že bude zakázán. Já písničky toho druhu nezpívala.

Zpívala jste na večírcích komunistických pohlavárů? Teď je celkem běžné, že populární zpěváci vystupují na podporu té či oné strany a kamarádí se s politiky. Znala jste se osobně s tehdejšími politickými špičkami?
Na večírcích jsem nezpívala, osobně jsem se s nikým takovým nestýkala. Když třeba Pragokoncert dělal bilanci za rok, přišel tam ministr kultury. Zvali mě na oslavy na Hradě. Ty se dělaly stejně, jako se dělají nyní, a zvou mě tam pořád.

Ale odmítnout tehdy a teď je asi dost rozdíl, ne?
I tehdy šlo odmítnout. Když jsem měla ve stejnou dobu koncert, omluvila jsem se bez rizika, že bych za to pak třeba měla zakázáno vystupovat. Ale o politiku jsem se vlastně nikdy nezajímala.

Tak proč jste nakonec podepsala Několik vět - petici, která kritizovala tehdejší komunistický režim?
Mně to nepřipadalo jako politický akt. To bylo vyjádření, pod které by se měl podepsat každý slušný člověk. Opravdu mě v tu chvíli nenapadlo, že tímto způsobem vstupuji do politického dění.

To je zvláštní. Za jakých okolností jste to tedy podepsala?
Po vystoupení v divadle Sklep. Přišel za mnou Ivan Trojan a vysvětlil mi, o co jde. Dal mi text, abych si ho přečetla a rozmyslela se. Zjistila jsem, že v něm není nic, s čím bych nesouhlasila.

Tehdejší mocné jste však coby oficiálně uznávaná mnohonásobná Zlatá slavice dost zklamala. Milouš Jakeš ve svém legendárním projevu na Červeném Hrádku v červenci 1989 prohlásil, že jste milá holka, ale nechápal, proč jste Několik vět podepsala, když jste byla tak dobře placená... Nebála jste se, že si už nezazpíváte?
Ano. Cítila jsem strach a zároveň smutek. Musela jsem počítat s tím, že to bude velký problém. A byl.

Co konkrétně následovalo?
Už tu noc vysílala Svobodná Evropa, že Zagorová podepsala Několik vět. Asi to byl potřebný podpis od osoby, která byla hodně populární. Za pár dnů přišli ke mně domů nějací vyslanci ministerstva kultury, že bych to měla veřejně odvolat v televizi. Byla jsem na šestihodinovém výslechu v Bartolomějské. Pak jsem byla pozvána na ústřední výbor KSČ k tehdejšímu vlivnému funkcionáři Müllerovi. Říkal, že když to neodvolám v televizi, Karel Vágner si najde novou zpěvačku. Karel tam byl se mnou a řekl na to: Když mě by to bez Hanky nebavilo. Pak se režim snažil vytvořit atmosféru, že jsem vlastně nevěděla, co podepisuji. Prostě to byla taková doba. Myslím, že dnešní mladí lidé jí už nerozumějí a tyhle záležitosti je spíš otravujou.

O d   H a r a p e s e   k   M a r g i t o v i

Myslíte, že je více zajímají zprávy o životě populárních lidí ve společenských časopisech? Vy jste v nich s vaším mužem Štefanem Margitou docela často. A pořád tam říkáte, jaké jste na sebe měli štěstí...

Mluvím o tom upřímně. Možná, že si někteří lidé říkají, že to není pravda, čekají, co bude za pár let. Možná je to tím, že osudové lásce nevěří, protože ji nepotkali. My jsme spolu jedenáct roků a pořád si nosíme kafe do postele.

Kdo ho komu nosí?
Vzájemně.

Štefan Margita mi připadá jako docela odvážný muž, když přihlédneme ke způsobu vašeho seznámení. Slyšela jsem, že když se ucházel o vaši přízeň, klidně vás pozval do Basileje i s vaším tehdejším manželem Vlastimilem Harapesem. To je docela neobvyklý způsob...

Hana Zagorová

Narodila se 6. září 1946 v Ostravě-Petřkovicích. Jako zpěvačka začínala v šedesátých letech v Ostravě a poté v Brně, kde vystudovala JAMU. V letech 1972-74 hrála a zpívala v divadle Semafor v legendární hře Kytice.
V sedmdesátých a osmdesátých letech patřila mezi nejpopulárnější zpěvačky. Devětkrát zvítězila v anketě Zlatý slavík, což je mezi ženami rekord, který zatím nepřekonala ani Lucie Bílá. Nazpívala přes sedm set písní. Dvacet let spolupracovala s orchestrem Karla Vágnera, úspěšné bylo i její vystupování s dvojicí Petr Kotvald - Stanislav Hložek, mnozí si pamatují i duety s italským zpěvákem Drupim. Moderovala a autorsky připravovala dva cykly televizních pořadů: Dluhy Hany Zagorové a Když nemůžu spát. Také hrála, například ve filmu Trhák.
Jejím prvním manželem byl v letech 1986-92 baletní mistr Vlastimil Harapes. Nyní je vdaná za operního pěvce Štefana Margitu, se kterým společně moderují zábavný pořad Hogo fogo v televizi Nova.

Pozval nás ještě s naší společnou známou na představení Nápoj lásky. Vlastík tenkrát nemohl, tak jsme jely samy. Najednou se mi tam zdálo, že se mnou Štefan koketuje. A ono to tak opravdu bylo. Pak už to šlo strašně rychle.

Jak Vlastimil Harapes přijal oznámení, že se chcete rozvést?
Je velký formát. Cokoliv víc k tomu říkat už je navíc.

O vašem vztahu se říkalo, že jste spíš přátelé než manželé. Bylo to tak?
Náš vztah nám vyhovoval. Opravdu jsme se milovali. Ale kdyby  manželství nebylo nutné k tomu, abychom mohli adoptovat dítě, možná bychom to nechali být a nebrali se. Nevím. Manželství bylo podmínka, abych mohla získat dítě, když vlastní, bohužel, mít nemůžu.

Proč jste si tedy nakonec za vlastní žádné nevzali?
Byla to zkušenost, na kterou hrozně nerada vzpomínám. Adopci organizovalo děvče, kterému se podařilo, že dítě, které jsme měli dostat my, nakonec získala sama. Byl to podraz. Víc už o tom nechci mluvit.

Znovu jste se už o adopci nepokoušela?
Ne, už ne.

Po svatbě se Štefanem Margitou jste se zpíváním na čtyři roky skončila. Proč?
Štefan byl pro mě nejdůležitější. Nechtěla jsem udělat ve vztahu stejné chyby jako dřív. A měla jsem pocit, že už jsem nazpívala všechno, co jsem mohla. První léta doma mi nic nescházelo, o to silněji se začalo projevovat, že mi zpívání chybí. Štefan viděl, že se mi stýská. Nutil mě, ať zase začnu.

Jaký byl návrat?
Myslím, že úspěšný. Před pár měsíci jsem vydala desku Hanka. Když byl její křest, už byla zlatá. To mi udělalo velkou radost, obzvlášť v době, kdy se desky špatně prodávají. Teď se těším na sedmnáctý prosinec, kdy mám vánoční koncert v Lucerně.

C o   c h c i   a   c o   n e c h c i   v ě d ě t

Ještě jsme nemluvily o další podstatné součásti vašeho života. Zajímáte se o léčitelství, předpovídání budoucnosti a máte ráda takové ty věci mezi nebem a zemí. Čím vás to přitahuje?

Jsem hravá, to je tím. Nemyslím, že se věci dějí náhodně. Všechno má svůj řád. Když tuto eventualitu připustíte, zjistíte, že všechno do sebe zapadá. Nejsem typ člověka, který věci odmítá jen proto, že jim nerozumí nebo si je neumí vysvětlit.

Nezjistila jste si náhodou, co vás ještě v životě potká?
Vůbec ne! Mám kontrolku, co chci a co nechci vědět. Jednou jsem se bála seznámit s jasnovidcem. Známí mi ho doporučovali, říkali, že se mi bude líbit. Nakonec mu přiznali, že mám obavy, co se dozvím. A on prohlásil: Ta, ta už má všechno špatné za sebou. I když to třeba není pravda, zní to nádherně (smích).

Hana Zagorová

Hana Zagorová na koncertě Králové muzikálu v opeře.

Štefan Margita a Hana Zagorová

Musím se pochlubit, že mám i ty nejstarší Blančiny modely," říká Hana Zagorová.

Zpěvačka Hana Zagorová.

Zpěvačka Hana Zagorová.

Zpěvačka Hana Zagorová.

Zpěvačka Hana Zagorová.