Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Co je pro děti nejlepší? Barnevernet má jasno a román o něm také

  9:58aktualizováno  9:58
Norský úřad pro ochranu dětí se stal inspirací pro debutový román Hany Roguljič Norské děti.

Román inspiroval i případ Evy Michalákové a jejích dvou synů | foto:  Petr Topič, MAFRA

Nebýt případu rodiny Michalákových, málokdo by v Česku věděl, co je to Barnevernet. Instituce, nad jejímiž kroky zůstává rozum stát, je ze své podstaty skvělým knižním námětem. Na horor, thriller, existenciální román, detektivku, možná i absurdní drama.

Fotogalerie

Vždyť už jen existence úřadu, který má právo na základě dost laxně sepsaných pravidel a jednoho podezření odebrat děti z péče rodičů, je sama o sobě dost surreálná, přesto reálná. Tak reálná, že mnozí už se svými ratolestmi nechtějí do Norska vyrazit ani na dovolenou.

Hana Roguljič se však ve své prvotině rozhodla přistoupit k látce jinak. Místo aby ve jménu senzacechtivosti čtenáře od začátku zpracovávala na stranu matky, hlavní hrdinky Jany, vysvětlí nejprve, v čem spočívá jádro celého problému.

Norové nejsou Češi. Nejsou to ani Francouzi, Poláci či Britové (kteří mimochodem v zahraničí odebrali českým párům mnohem více dětí). Norové se svou náturou liší od zbytku Evropy, té střední či východní obzvlášť. Úřady jsou zde nezpochybnitelnou autoritou, odstup a zdrženlivost řídí lidskou komunikaci, vyčnívat znamená trčet a domnělému zájmu dítěte se podřizuje vše.

Obálka knihy Norské děti

Obálka knihy Norské děti

Když pak prášek na severskou střízlivost hodí autorka do nádoby naplněné směsí slovanské přímočarosti a srdečnosti, vznikne výbušná reakce. A přesně o tom kniha vypráví. Hrdinka se sice snaží, aby získala zpět své dvě dcery Sylvu a Nikolu, střet jiného smýšlení a kultur jí to však vždy překazí. Sama to ví, kamarád Ivan i bývalý partner Theis ji na to upozorňují, nic nepomáhá. Asi obdobně jako v případu Michalákových, Bornariovových i jiných.

První dvě třetiny románu se tak pohybují na hranici solidního rodinného dramatu a etnografické sondy. Autorka vypráví svižně a zábavně. Stylistiku by jí mohl závidět kdejaký zavedený český autor, spolu se schopností vystihnout v pár slovech náladu a atmosféru místa. Jen černobílost protistrany zamrzí.

Když už se autorka rozhodla dát relativně velký prostor i proklínaným úřednicím Barnevernetu nebo pěstounům, mohla je vykreslit trochu více jako lidské bytosti s vlastními pocity. Ne pouze jako stroje bezbřeze oddané systému. Náznaky obdobné snahy sice z románu trochu cítit jsou, ale jako by už autorka neměla sílu nebo čas mezi vyznačené kontury hrdinů vměstnat i barvu.

Norské děti

Hana Roguljič

Větrné mlýny, 2018, 318 stran

Hodnocení­: 75 %

Trochu rozpačitě pak působí závěr románu, ve kterém Roguljič svou hrdinku vrhá, nutno podotknout, že vypravěčsky znovu zdařile, do téměř bondovského světa. Chtěla se nakonec místo přemýšlivého a silně biografického románu přiblížit co nejfiktivnější akci, či naopak nejakčnější fikci? Jednoduše se eskalovalo tak dlouho, až to ztratilo význam.

Nicméně nastolené otázky nesmete ani zbytečná dálniční honička. Na ni se brzy zapomene, zato dilema, co je pro děti nejlepší, zůstává. Jedno je však jasné. Plácnutí přes zadek nebo zvýšený hlas neznamená, že se za deset let bude dítě válet pod mostem s jehlou v žíle.




Nejčtenější

Zemřel XXXTentacion. Dvacetiletého rapera střelili z projíždějícího vozu

Raper XXXTentacion na snímku z loňského léta

Dvacetiletý raper a producent XXXTentacion byl v pondělí zastřelen na Floridě. Kdosi na něj vystřelil z okolo...

Zemřela herečka Gabriela Vránová, dabovala i Catherine Deneuve

Gabriela Vránová

Po delší nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let....



RECENZE: Jsem božská, ale omezená. Ostatní herci musí trpně přihlížet

Z filmu Jsem božská

Tučná slečna se uhodí do hlavy, a když se probere, připadá si krásná. To je základ romantické novinky kin Jsem božská,...

RECENZE: Kdyby občas Ozzyho zvuk neodfoukl vítr, mohlo to být dokonalé

Ozzy Osbourne, Black Sabbath (O2 arena, Praha, 30. června 2016)

Středeční hudební nálož nazvaná Prague Rocks nabídla kapely Lords of Black, Hollywood Vampires, zpěváka Jonathana...

RECENZE: Skvělý Javier Bardem si narkobarona Escobara ukradl pro sebe

Záběr z filmu Escobar

Životopisný film Escobar se bohužel celý vejde do názvu knihy, podle níž vznikl: Milovala jsem Pabla, nenáviděla...

Další z rubriky

RECENZE: Lásku za časů Mussoliniho a zimního hladu prožije Madona z hor

Obal českého vydání Madony z hor

Autentický příběh z drsného života italského venkova v letech, kdy jedna světová válka střídá druhou a lidé se snaží...

RECENZE: Proč cizí krev francouzské intelektuály příliš nepálila

Albert Camus na snímku United Press International z 1. ledna 1957

„Každá lživá myšlenka vždycky končí v krvi, ale pokaždé je to krev druhých lidí. To je důvod, proč jsou někteří naši...

RECENZE: Z malých dějin se tvoří velké. Jiří Padevět to pochopil

Historik a spisovatel Jiří Padevět

Jiří Padevět spojil v knize Ostny a oprátky zdánlivě nespojitelné. Dokázal, že i útlá kniha může nabývat nečekaných...

Najdete na iDNES.cz